Řekni to vůní...

Víte, že na naší planetě existuje kolem 400 000 nejrůznějších vůní a pachů? Všechny mohou určitým způsobem ovlivňovat naši psychiku. Zatímco nepříjemné pachy bývají často i zdraví škodlivé, určité typy vůní mají naopak nejen uklidňující, stimulační, ale dokonce i léčivé účinky.

Z dochovaných nálezů je patrné, že vonné esence se užívaly již před 5000 lety, a to především ke kultovním účelům a k balzamování. V Egyptě byla příprava vonných mastí a olejů považována za tajné umění, do něhož byl zasvěcován jen omezený počet vybraných adeptů. K jeho rozkvětu došlo zejména za působení krásou proslulé královny Nefertiijti a v době panování známé Kleopatry.

Značné oblibě se těšily vonné esence myrhy a kadidla, jež se užívaly především jako zápalné oběti bohům – kadidlo při východu slunce pro uctění boha Ra, myrha byla zasvěcena božstvu Měsíce. Spolu s kouřem stoupaly do nebeských sfér i modlitby a prosby obětujících. Obě vzácné pryskyřice byly velmi ceněné. Kadidlo se přidávalo také do řady kosmetických prostředků, zatímco myrha se používala zejména při balzamování.

Ze starého Egypta se nám dochoval životopis pozoruhodného člověka, který kromě jiného byl i velkým znalcem tajemství vůní. Jmenoval se Imhotep a přestože byl neurozeného původu, dostalo se mu té vzácné výsady, že byl uznán za boha medicíny a léčení. Díky němu se začalo uplatňovat i léčení aromaterapií. Tento králův lékař a astronom byl bezesporu originálním, všestranně talentovaným, výjimečným člověkem, neboť právě jeho plány daly vzniknout prvním egyptským pyramidám (mezi nimi i stupňovité pyramidě pro krále Džosera, postavené kolem roku 2700 př. n. l.).

Z chrámů božstev se obliba vůní postupně rozšířila také mezi zámožné vrstvy obyvatel, které si je mohly dopřát. Bývalo zvykem potírat po koupeli tělo vonnými oleji a mastmi, což samozřejmě přinášelo účinek kosmetický, ale zejména se tak chránila pokožka před vlivy suchého a horkého egyptského podnebí. Vzácné vonné masti a oleje se uchovávaly ve flakonech a dózách ze zlata, alabastru, onyxu a dalších drahých kamenů umělecky zpracovaných.

Mezi egyptským prostým lidem se šířily prostředky vůní snadněji dostupných, jako například kopr, který později používali římští gladiátoři k masáži svalů, neboť mast s výtažky této byliny měla hojivé účinky.

Rovněž v Indii sloužily vůně především k uctívání božstev. Čím vyšší božstvo, tím dražší a vzácnější vůně k němu stoupaly. Velké oblibě se těšila vůně růže, stejně jako v Arábii, kde se růžová voda hojně používala spolu s dalšími převážně těžkými vůněmi obsahujícími například santal nebo mošus.

V Číně a Japonsku byla věnována pozornost provoněnému prostředí více, než vlastnímu tělu. Možná to bylo dáno i tím, že tyto národy neměly potřebu zastírat pach potu vůněmi, neboť jejich příslušníci téměř postrádají apokryfní žlázy. Vynalézavost ve výběru a použití vůní však byla bohatá. Parfémovaly se například i tuše k malbě a psaní. V úctě byly četné voňavé květy nabízející se nejen jako symboly ctností, ale inspirující mnohé básníky k dodnes obdivovaným dílům.

Z Východu k nám přichází a zejména v současné době se rozšiřuje učení o významu čaker, na něž mají bezpochyby vliv i vůně. Základní, první čakru příznivě stimuluje vůně cedru a hřebíčku, druhou, sakrální ylang-ylang a santal, třetí, solar-plexu svědčí levandule, bergamot a rozmarýna, čtvrté makře – srdeční odpovídá růžový olej, pátou, krční ovlivňuje šalvěj s eukalyptem, šestou „třetí oko” máta a jasmín a sedmou, korunní zejména kadidlo a lotos.

Obyvatelé antického Řecka si potrpěli na vůně, jimiž se ve formě mastí a olejů potírali podle hesla čím více, tím lépe, což se jako zvyk udrželo téměř do začátku 19. století. Zvláštní postavení na pomyslném žebříčku vůní měly fialky, jež byly obzvláště v oblibě. Pokud máte před svatbou, zkuste si představit vaše lože zdobené těmito symboly přátelství a lásky, jak tomu bylo kdysi u řeckých nevěst. Nebyl to špatný vkus, vždyť silice fialek, růží, jasmínu a tuberózy patří dodnes mezi nejluxusnější a také nejdražší přírodní vonné látky.

Na hostinách bohatých Řeků sice nelétali do úst pečení holubi, zato takoví, kteří smočeni ve voňavých esencích svým letem provoněli hodovní síně. Stejnou službu v domech zámožných občanů poskytovali i psi, jimž sluhové potírali tlapy vonnými mastmi. O vynalézavosti Řeků svědčí mimo jiné i pokrokový způsob užívání vůní. V roce 120 př. n. l. řecký matematik přezdívaný Méchanikos (vlastním jménem Hurón Alexandrijský) zhotovil automat, jenž umístil u chrámu, a z něhož si po vhození mince mohl každý návštěvník obřadů vzít dávku voňavé vody.

Řím uctíval často své bohy zápalnými oběťmi vonných esencí.Venuši se obětovala vůně ambry, Merkurovi skořice, Saturnovi kosus, Jupiterovi voňavá kasaje a Junoně mošus. Spotřeba vonných esencí časem dosáhla značných rozměrů a pro bohaté měšťany se stávaly vůně přímo drogou.

Dnes udává hlavní tón v parfumerii především Francie. Zde došlo k příznivému průlomu v této oblasti příchodem Kateřiny Medicejské ke královskému dvoru, neboť ji doprovázeli i její osobní parfuméři, kteří se nemalou měrou zasloužili o šíření svého umění. Velké obliby si v této galantní době získalo parfémování rukavic, které sice vzniklo ve Španělsku, rychle se však ujalo i v ostatních zemích. Vůně stírala nejen problematický pach kůže, z níž se tato nezbytná součást oděvu vyráběla, ale stávala se dokonce i rozšířeným způsobem, jak se zbavovat nepřátel. Některé rukavice se totiž napouštěly jedy, jež měly schopnost obdarovaného spolehlivě otrávit.

„Král slunce” Ludvík XIV. proslul svým dvorem tonoucím v oparu mámivých vůní. Značná část voňavých esencí se spotřebovala nejen na oděvech, ale i ve formě pudrů, jimiž se zasypávaly paruky. Pro tyto účely vyráběná kosatcová vůně patřila mezi nejžádanější. Není divu, že obchod s voňavkami čile vzkvétal – jejich používání se stalo v majetných kruzích nejen módou, ale především společenskou nezbytností zastírající projevy sporé hygieny.

Parfém (odvozený od latinského per forum, tedy „prostřednictvím kouře”) prošel mnoha vývojovými podobami. V dnešní době opět ožívá zájem o aromaterapii, který, jak již uvedeno, byl znám z dob starého Egypta. O blahodárném působení vonných esencí se zmiňoval i Hippokrates (460-377 př. n. l.) a používal je rovněž Paracelsus. Pro svůj omlazující účinek byly především vyhledávané silice anýzu a badyánu. Dnes užívá aromaterapie široký rejstřík vůní k povzbuzení i léčbě. Přináší relaxaci, podporuje energii a mírní stresové vlivy.

Počátkem 20. století došlo k opětné renesanci parfumerie. Mnoho současných slavných kosmetických firem vzniklo právě v této době. Díky chemické výrobě syntetických nových látek si mohly i široké vrstvy veřejnosti dopřát potěchy, kterou vůně poskytuje, neboť parfémy i kolínské vody se staly cenově dostupnými. Samozřejmě i dnes existují luxusní, výběrové typy parfémů, určené jen těm nejbohatším. Přesto si každý může vybrat z dostupné a pestré nabídky nejrůznější typy vůní podle svého vkusu a příležitosti uplatnění.

Je mnoho důvodů, pro něž oceňujeme vůně, které nám příroda bohatě nabízí. Kadidlo a myrha spolu se zlatem byly dary králů malému Ježíškovi. Zlato jako výraz bohatství, kadidlo symbolizující bohatství duchovní a myrha ve spojení se svátostí pomazání. Nakládejme s vůněmi s úctou, jež si zaslouží, neboť působí, užíváme-li je s mírou, příznivě nejen na naše estetické vjemy, ale obohacují zejména svými léčivými účinky.

Vůně můžeme dělit také z astrologického hlediska podle planetárního systému:
Slunce (Lev) – otočník, kadidlo, levandule;
Luna (Rak) – kosatec, kafr, tamaryšek;
Venuše (Býk, Váhy) – verbena, pižmo, lilie;
Mars (Beran, Štír) – česnek, vřes, styrax;
Jupiter (Střelec, Váhy) – cedr, aloe, máta;
Saturn (Vodnář, Kozoroh) – mák, asa foetida, síra.

Pro zvířetníkový okruh platí vůně:
Beran – myrha, cedr, růže;
Býk – šalvěj, jasmín, vanilka;
Blíženci – mastix, bergamot, santal;
Rak – kafr, fialka, růže;
Lev – kadidlo, gardénie, růže;
Panna – santal, vanilka, jasmín;
Váhy – galbánium, kosatec, fialka;
Štír – moračina, fialka, santal;
Střelec – aloe, hyacint, bergamot, jasmín;
Kozoroh – jasmín, asa foetida, geránie, hyacint;
Vodnář – estragon, pryšec, jasmín;
Ryby – tymián, růže, konvalinky.

Zkusme se na procházce vědomě nadýchat vůní, které vydává země se svým rostlinstvem, sluncem prohřátý les a obilné lány polí, vzduch osvěžený čerstvým větrným proudem nebo voda potoků a řek, měnící své odstíny vůní. Pobyt v přírodě svými ozdravujícími účinky nám prospěje v kterékoli roční době.