Vody už je dost

A to v pravém slova smyslu. Neustálé příděly vody ze shora nenaplňovaly jenom naší loď, ale taky okolní lesy, louky a mokřadla. Takže již třetí den se naplnily vodopády řinoucí se ze skal. Ne ty krásné bíle křišťálové, ale hnědé bahnité, co voda splachovala z vřesovišť na kopcích. Trvalo to snad tři dny, než se vrátilo vše do normálu.

Tím, že namoklo i v lesích, začaly hrozným tempem růst houby v takovém množství, že každému čecháčkovi muselo srdce zaplesat. Bylo skoro normální, že se v táboře objevil někdo, co jich za dvě hodiny nasbíral celý kufr od auta. Ale co potom. Zpracovat takovouhle spoustu úrody, vydá snad ještě na jednu dovolenou. Pohled ale na tak krásné hřiby, křemenáče a kozáky, byl prostě úchvatný. Návštěva tamního lesa v tomto období, není ale bez rizika. Musíte se připravit na to, že si můžete přinést domů taky 40 – 50 klíšťat. A to není zrovna příjemné, když nevíte, jestli není některé infikované.

Stalo se také, že jedno odpoledne, jako by si všichni lidi v kempu řekli, že už toho ježdění a harcování v tomto počasí mají dost a nikdo nikam neodjel. Sešli jsme se v altánu u velikého ohniště, každý přinesl nějakou dobrotu, ať čerstvě ulovenou, nebo tajné zásoby z domova a k tomu nějakou tu utajovanou lahvinku. Potom už se jen smažilo, peklo a grilovalo. Jedna ochutnávka střídala druhou a všichni se chtěli předvést s tím nejlepším, co uměli. Za chvíli už byla krásná nálada, každý chtěl přidat tu svoji nejhezčí historku a vyvinul se z toho nádherný společenský večer, který byl proto krásný, že nebyl připravený a každý se choval velice spontánně.

Vyhnal nás až noční chlad a také trochu výčitky, že nemáme na zítřek nic připraveného a chceme zase brzy ráno vyjet za naší hlavní zábavou.
.