Život v asijském paláci

Od 13. září 2012 až do 10. března 2013 uspořádala Národní galerie Praha v paláci Kinských výstavu orientálního umění přibližující luxus, lásku i zahálku, život vnější i vnitřní žitý v asijském paláci. Soubor čtyřiceti tří děl poodhaluje roušku tajemstvím opředených životů vládnoucích vrstev, jejichž soukromí chránili strážci a zdi přepychových sídel.

Exponáty nás lehce přenesou v čase do císařského dvora v Kjótu, do paláců v Číně, Indii a v islámské oblasti. Dvorští malíři se rádi věnovali zpodobňování zidealizované ženské krásy. Křehké, půvabné ženy bývaly zachyceny se symboly nenaplněné lásky (jedním z nich byl například vějíř), či jak věrně a toužebně očekávající návrat milovaného muže. Obliby se těšila kresby erotických alb, zobrazující nejrůznější milostné výjevy. Návštěvníkovi neunikne čínské album deseti listů s erotickými výjevy odehrávajícími se v luxusním obydlí mladého vzdělance-literáta.

Nejslavnější milostný příběh čínské literatury Příběh ze západních komnat můžeme obdivovat na vzácné čtyřboké porcelánové váze s emailovou malbou z období Kchang-si (1662-1722). Vypráví o mladém vzdělanci Čangovi, který se na svých cestách dostane do buddhistického kláštera. Tam pozná krásnou a vznešenou Jing-jing, do níž se zamiluje.

Krása žen se v Číně poměřovala jasně danými požadavky, důraz byl přitom kladen na velikost chodidla. Ženy z vyšších společenských vrstev v Číně tak neušly bolestivému procesu uměle zmenšovaných chodidel, která neměla výrazněji přesahovat délku deseti centimetrů. Pak totiž mohly získat podle tradice větší společenskou prestiž s vyhlídkou na výhodný sňatek. Jemně zpracované dámské botičky z hedvábného saténu, zvané Zlaté lilie, dvanáct centimetrů dlouhé, jsou zde rovněž k vidění.

Vystavené obrazy z Íránu dávají nahlédnout do nádvoří paláce v době odpočinku, stejně věrně je zachcen výjev z 16. století, kdy šáh Tehmásp slavnostně přijímá ve svém paláci mughalského císaře Humájúna, který se svou ženou a skromným doprovodem prchal před nepřáteli. Když požádal u perského šáha Tehmáspa o azyl, byl přijat se všemi poctami.

Překrásným exponátem je malovaný šestidílný paraván z Japonska z 3. čtvrtiny 17. století se scénami z Příběhu prince Gendžího, jehož románové zpracování je považováno za nejstarší takové dílo na světě. Popisuje palácový život dvorské šlechty plný zábav, slavností, ale také intrik a milostných vztahů, přičemž psychologicky vykresluje portréty hlavního hrdiny, ženských charakterů a různých životních situací.

Dalajlamovy paláce evokují vystavené mandaly z Mongolska, vytvořené na přelomu 19. a 20. století. Mandala jako meditační pomůcka představuje schematické zobrazení makro- a mikrokosmu pomocí geometrických tvarů, v jejímž středu, sídlí božstvo, jemuž je věnována. Vytváří se schéma paláce nebo města s jednotlivými nádvořími a branami ve tvaru písmene T, které vedou do čtyř světových stran.

Umístění výstavy v paláci Kinských vybízí také k návštěvě zdejší stálé expozice Umění Starého světa, která rozhodně stojí za zhlédnutí.