ČlánkyII. Psychiatrická nemocnice Bohnice
II. Historie léčebny do konce II. světové války
Rozhodnutí o vzniku Ústavu pro choromyslné v Bohnicích u Prahy padlo 12. listopadu 1903. K jeho výstavbě byl vybrán bývalý bohnický velkostatek, přilehlé objekty, polnosti i část Čimického háje o celkové rozloze 303 hektarů. Již v červenci roku 1904 přišli na místo první pacienti z pražského ústavu, kteří pomáhali při výstavbě. Stavba ústavu byla zahájena roku 1906 na ploše 64 hektarů a postupně byl postaven největší areál tohoto druhu na našem území a spolu s podobným zařízením ve Vídni i na území Rakouska-Uherska.
Mnohé budovy byly stavěny podle architektonických návrhů Václava Roštlapila. V roce 1909 pracovalo na stavbě již asi 300 nemocných. Pacienti byli do ústavu posíláni z jiných ústavů a první pacient z terénu sem přišel teprve v roce 1910. Do roku 1912 zde bylo postaveno 28 secesních léčebných pavilonů s 1.774 lůžky a v krátké době také mnohé další, převážně provozní objekty jako administrativní budova, obytné budovy pro zaměstnance, dílny, elektrárna, kostel sv. Václava, kotelna, kuchyně, prádelna, sklady, čerpací stanice pro užitkovou vodu, zemědělský statek, vodojemy a ústav byl plně soběstačný. Západně od areálu vznikl také ústavní hřbitov s místy pro 4.100 zemřelých.
V roce 1913 bylo zde již 1.893 pacientů a v roce 1916 dokonce 2.186. Ke konci 1. světové války však byly některé pavilony využívány jako vojenský lazaret, takže počet pacientů ústavu klesl na 810. V letech 1920 – 1924 bylo postaveno 10 obytných domů pro zaměstnance. Do roku 1924 bylo na jihozápadě areálu postaveno dalších 8 pavilonů s 212 lůžky. Ústav tehdy nabízel místo pro 1.986 pacientů, o které se staralo 930 zaměstnanců. Roku 1926 přešel zemědělský statek pod Zemský správní výbor, ale jeho provoz i nadále zajišťovali pacienti ústavu. V roce 1932 bylo uvedeno do provozu ústavní divadlo. V roce 1938 bylo v ústavu 2.567 pacientů, což byl nejvyšší počet nemocných v historii. Příchod 2. světové války však chod ústavu ochromil.
Od roku 1941 ústav vedl MUDr. František Khun. Jako fiktivní nemocní zde byli schováváni občané s protinacistickou činností. V červenci 1942 se správcem ústavu však stal Johann Jurka, který zde prosazoval zájmy říšské správy. Již v září tohoto roku byli odhaleni zaměstnanci, kteří pomáhali odbojářům a někteří z nich počátkem následujícího roku zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi. V dubnu 1943 přišlo do bohnického ústavu na 300 pacientů z bombardovaného ústavu v Dobřanech a v srpnu další nemocní z Havlíčkova, tehdy Německého Brodu. Do třech pavilonů bylo přemístěno tuberkulózní oddělení z nemocnice na Bulovce, do dvou pak ústav pro hluchoněmé. Zhoršovalo se zásobování potravinami, ubývalo léků.
Jednotlivé léčebné pavcilony a technické budovy
