Svátky

Příjemnou noc,
dnes je středa 20.9.2017
svátek má Oleg
zítra Matouš

Krátce

Somatoformní poruchy

 

Somatoformní poruchy jsou potíže charakteristické přítomností nejrůznějších tělesných příznaků bez prokázaných organických a patologických změn.

Celý článek.

Citáty

CLAUDE ACHILLE DEBUSSY
Nic tak neuzavírá duši jako přetvářka. Poctivost nelze dělit na kousky. Buď je nebo není.

MUDr. Marie Svatošová

MUDr. Marie Svatošová
Iniciátorka hospicového hnutí v České republice
Autorka mnoha článků, publikací a knížek
V roce 2002 převzala z rukou prezidenta republiky
Řád za zásluhy v rozvoji hospicové péče v ČR
"
Motto Hospicu Anežky České:
"...spěchejme milovat lidi, protože rychle odcházejí! ...až budeme na konci, nebudeme trpět tím, co jsme špatného udělali, pokud jsme toho litovali, ale tím, že jsme mohli milovat, ale nemilovali jsme, že jsme mohli pomoci, ale nepomohli, že jsme mohli zavolat, ale nezavolali, že jsme se mohli usmát, ale neusmáli, že jsme mohli podržet ruku, ale nepodrželi..."

Jan Twardowski
Z průzkumů vyplývá, že téměř osmdesát procent dotázaných by chtělo umírat doma, v prostředí blízkém a obklopeni nejbližšími. Proč je realita jiná?
Jedna věc je přání, druhá věc jsou objektivní podmínky. Aby mohl tzv. mobilní, neboli domácí hospic převzít pacienta do péče, musí být splněna základní podmínka. Tou je záruka rodiny, že zajistí nepřetržitý, tedy ve dne i v noci, dohled u nemocného osobou, schopnou přivolat pomoc. Odborný personál mobilního hospice je dostupný a v případě změny zdravotního stavu i schopný zasáhnout kdykoliv ve dne i v noci, ale nemůže držet službu u nemocného celé dny, týdny nebo měsíce, kdy ho má v péči. Z medicínského a ošetřovatelského hlediska lze doma poskytnout nemocnému téměř všechno, co v nemocnici, ale pouze ve spolupráci s rodinou. Tam bývá problém, a nemusí to být jen neochota posloužit, neochota přechodně omezit nebo opustit zaměstnání apod. Do lůžkových hospiců se uchylují nemocní, kteří nikoho nemají, např. bezdětní vdovci a vdovy, lidé osamělí. Někdo by rád svému blízkému posloužil a dosloužil, ale pro stáří nebo nemoc toho není schopen. Lůžkový hospic je pak ideálním řešením – může na jednolůžkový pokoj s přistýlkou přijmout oba: nemocného i osobu doprovázející.

 

Jako zakladatelka hospicového hnutí u nás jste stála u zrodu prvního – Hospicu Anežky České v Červeném Kostelci, který byl zprovozněn 1. 1. 1996. Co Vás k tomu inspirovalo a jak se dařila jeho realizace?
Měla jsem k tomu dva hlavní důvody. Jednak jsem se jako praktická lékařka často setkávala s rodinami, které by rády svým blízkým dosloužily, ale z nějakého důvodu nemohly. A už tehdy mě děsila představa, že jednou i u nás někdo vyrukuje s nápadem uzákonit beztrestnost eutanazie a těžce nemocné nebude chtít léčit, ale zabíjet. Uvědomovala jsem si naléhavou potřebu nabídnout jinou, lidštější alternativu. K tomu jsem potřebovala lidi, kterým jde o totéž. Nenašla jsem je v Praze, kde bydlím, ale našla jsem je v Červeném Kostelci. Proto je první český hospic právě tam.

 

Kolik pracovníků a s jakou odborností se stará o pacienty a bezproblémový chod hospice?
O nemocné se stará multidisciplinární tým – v přímé péči jsou to lékaři, zdravotní sestry, ošetřovatelky, sociální pracovnice, psycholog nebo psychoterapeut a duchovní. V nepřímé péči management, kuchaři, pradleny, uklizečky apod. V jedné denní směně jsou pro 26 - 30 pacientů kromě lékaře vždy dvě sestry s hospicovým doškolením a čtyři ošetřovatelky, v noční směně dvě sestry a dvě ošetřovatelky.

 

Na jakém principu hospicová péče funguje a co je jejím hlavním smyslem? V jaké míře uspokojuje základní potřeby člověka – tělesnou, duševní, sociální a spirituální?
Hospic se ujímá nemocného ve chvíli, kdy byly vyčerpány všechny dostupné prostředky směřující k uzdravení. Cílem není uzdravení, protože to není v lidských silách, cílem je co nejvyšší kvalita života až do posledního vydechnutí. Hospicová péče zohledňuje a řeší všechny čtyři dimenze člověka, nejen jeho potřeby tělesné, a nekončí ani smrtí pacienta. Je-li třeba, pokračuje péčí o pozůstalé, jimiž bývají často bezradní staří lidé, ale i malé nezaopatřené děti.

 

O jaké diagnostické skupiny klientů jde především?
Naprostá většina pacientů v hospicích má pokročilé stádium nádorového onemocnění.

 

Co znamená paliativní léčba a paliativní medicína?
Medicína je obor, léčba je léčba. Slovo paliativní lze volně přeložit jako útěšná. Léčí bolest tělesnou, bolest psychickou, bolest sociální i bolest spirituální.

 

Jak nevzít umírajícímu naději a přitom být pravdivý ohledně jeho stavu, vyhnout se tzv. „milosrdné lži“ a umožnit mu vypořádání se s věcmi, s nimiž chce?
Nutný je individuální přístup. Není vždy nutné diagnózu pojmenovat, ale je nutné přiznat, že situace je vážná. Naději je nutno ponechat, avšak hrubou chybou je podsouvat nemocnému naději falešnou, která se nemůže vyplnit. Osvědčuje se připustit obě varianty – úspěch léčby i neúspěch, a nemocnému pomoci to přijmout a na obě varianty se připravit. Pak ho nemá co zaskočit a může dospět do fáze smíření, přijetí nezměnitelné situace, což je cílem doprovázení.

 

 

Sami se zpravidla obtížně vyrovnáváme s blížící se smrtí blízkého, jak mu přesto můžeme pomoci smířit se s životem i s nevyhnutelným odchodem z něho? Jakých chyb bychom se přitom měli vyvarovat?
Život je jedinečná a neopakovatelná příležitost. Je moudré žít ho tak, abychom život naplnili a nepromarnili. Je moudré o posledních věcech přemýšlet a v rodině mluvit dávno předtím než ta situace nastane. Je moudré vzít občas i malé děti na cizí pohřeb nebo je nechat na hřbitově zalévat kytičky, rozsvítit svíčku. To pro ně není stresující a pomalu si zvykají na skutečnost, že smrti se nelze vyhnout.

 

 

Vyvíjí a mění se – a jak potřeby a psychický stav umírajícího, než dospěje ke konečné vnitřní vyrovnanosti?
Potřeby nemocného se v průběhu nemoci mění. Zpočátku bývají jeho prioritou potřeby tělesné, např. zvládnout fyzickou bolest, dušnost apod. Později čím dál víc do popředí vystupují jeho potřeby spirituální a s nimi související otázky existenciální.

 

Co by měl pečující dělat, aby u něj nedošlo k tělesnému, citovému a duševnímu vyčerpání, tzv. syndromu vyhoření? Jak posilovat duševní hygienu? Může najít pomoc i u Vás?
Prvním předpokladem je být vyrovnán se svou vlastní smrtelností a žít tak, aby se člověk nemusel smrti a „účtování“ obávat. Důležitý a zodpovědný je i výběr personálu – ne každý se k práci s umírajícími hodí. Jsou sestry záchranářky, je dobře, že pracují v akutní medicíně. Jsou sestry hospicové, které by někde na odd. ARO byly nešťastné. Hodně může pomoci dobré rodinné zázemí a soudržný kolektiv na pracovišti. Je třeba dodržovat řád, dopřát si odpočinek a rekreaci, mít smysl pro humor.

 

Kolik hospiců u nás nyní poskytuje své služby?
Lůžkových hospiců máme u nás čtrnáct. Už jen ve třech krajích schází – v libereckém, karlovarském a na Vysočině. Na několika místech se nadšenci snaží prosadit hospic domácí, ale bohužel většinou narážejí na nepochopení zdravotních pojišťoven, které s nimi odmítají uzavřít smlouvy.

 

Je možné si půjčit některé zdravotní a kompenzační pomůcky, nebo třeba polohovací postel v případě domácí péče?
Všechny nebo téměř všechny hospice disponují dobře vybavenou půjčovnou pomůcek – kromě polohovacích lůžek půjčují koncentrátory kyslíku, odsávačky, lineární dávkovače léků atd. Půjčovné účtují pouze ve výši odpisů.

 

 

Co je potřeba k přijetí do hospicu?
Ošetřující lékař musí vyplnit formulář žádosti, o přijetí pak rozhoduje lékař v hospici. Nemocný svým podpisem stvrzuje souhlas, nikoho nelze do hospice „přeložit“ proti jeho vůli.

 

Pomáhají s úhradou také zdravotní pojišťovny?
Pojišťovny hradí cca 50 % skutečných nákladů, zbytek shání hospice z jiných zdrojů.

 

Mohla byste doporučit zájemcům o problematiku péče o umírající internetový odkaz nebo publikaci, kde by našli potřebné informace? Dá se ještě sehnat Vaše kniha Hospice a umění doprovázet, která vyšla již v 5. vydání?
Internetových adres je několik, nejjednodušší je zadat si do vyhledávače konkrétní hospic, ale lze využít i www.hospice.cz  nebo www.asociacehospicu.cz. Kniha, kterou zmiňujete, vyšla už v 7.vydání. Prvních šest, které jsme díky dotacím a grantům mohli rozdávat zdarma, je rozebráno. Před pár dny vyšlo vydání sedmé, aktualizované a doplněné a je možné si knihu za 139,- Kč zakoupit v síti prodejen Karmelitánského nakladatelství nebo objednat na www.ikarmel.cz.

 

Jak probíhá Váš pracovní den?
Když se přiblížil můj důchodový věk a já si naivně představovala co všechno stihnu, maminka mi říkala: „Jen si to moc nemaluj!“ Měla zkušenosti a měla pravdu. Ale je to lepší než se nudit.

 

Co Vás udržuje v dobré mysli a dodává sílu?
Totéž, co v dobré mysli udržuje a sílu dodává všem až po uši zamilovaným – miluji Boha a vím, že On miluje mne. To je celé.

 

Jaké je Vaše krédo?
Moje osobní krédo je zcela identické s oficiálním Krédem křesťanským: „Věřím v Boha…“

 

 

Děkuji za rozhovor.
Dana Vondrášková

 

 

"

Vyhledávání

Podporují nás

test Stránky se zdravotnickou tématikou jsou podporovány Ministerstvem zdravotnictví v rámci Programu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením


hartmann
 

kopriva

 

Florence

 

ZDN

 

Foto dne

CESTOVÁNÍ

 

Nenechte si ujít povídání o cestách po místech více či méně známých..