ČlánkyETIOPIE 2015
Sobota 11. 7. odpoledne – krokodýli, hroši….
Po obědě jsme jeli do národního parku Nech Saar (což znamená Bílá tráva).
Po obědě jsme jeli do národního parku Nech Saar (což znamená Bílá tráva).
Jeli jsme po jezeře Chamo (Čamo), kde kromě velké kolonie pelikánů, marabu a jiných ptáků, žije jedna z největších populací krokodýla nilského v Etiopii. Jsou to opravdu úžasné kusy. Dorůstají do délka 5 - 6 m, možná i více, dnes Miki říkal i 7 m. Klidně tomu věřím, byli opravdu obrovští, krásné příšerky z dávných dob. V poklidu se vyhřívali a vypadali docela mírumilovně. Žijí hlavně v zátoce, která se nazývá krokodýlí trh a opravdu jsme od těch největších byli tak 1m.
Náš průvodce a lodník v jedné osobě přijel s loďkou až ke břehu, kde se vyhřívali ti největší obři, sice mě hnal dál od přídě lodi, ale i kdybych byla úplně vzadu a některý z nich se naštval, tak se nám nevešel na loď. Co by následovalo, to se nedá ani domyslet. O jejich mrštnosti a tím i nebezpečnosti jsme se přesvědčili, když jsme od těch obrů odjížděli a Miki pomáhal bidlem průvodci odrazit se od břehu. Omylem zavadil bidlem o záda docela malého (jak jsem říkala, chtěl ho na zádech polechtat), ten se vymrštil, otočil se o 180 ° a zaútočil na bidlo. Takhle kdyby se naštval jeden z obřích, tak bychom se asi hodně divili. Byl to trochu nerozum jezdit tak blizoučko, i když to byl samozřejmě pořádný adrenalin. A to jsme uvízli na mělčině, bidlem to nešlo odstrčit a tak musel náš lodník do vody a strkat loď. To jsem se skutečně o něj bála. Vidět, jak krokodýl ukousne někomu nohu, to opravdu nemusím.
Po hrozné námaze a pomoci našich kluků jsme konečně mohli nahodit motor a jet se podívat na hrochy. Tak ti se nám docela vyhýbali. Kdykoli vykoukli, opět se rychle potopili a já dopadla jako když jsem fotila velryby. Vždy jsem zachytila jen malý kousek. Tak jsme odjeli domů. Bylo dost pozdě, hodně jsme se zdrželi u krokodýlů, kterých jsme se nemohli nabažit.
