Stránky jsou podporovány Ministerstvem zdravotnictví v rámci Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením
Přihlásit se
20. červenec 2024
Svátek má Ilja

Citát

Kritika je lehká, umění těžké.
PHILLIPE NÉRICAULT DESTOUCHES

Lidské tělo

Stárnutí

Většina starších touží být mladší. Tělesně určitě. Z těch lehčích trápení zmíním vrásky a... více

Cestování

Vody už je dost

A to v pravém slova smyslu. Neustálé příděly vody ze shora nenaplňovaly jenom naší loď, ale taky... více

Kalendárium

 
6. 8.
Světový den boje za zákaz jaderných zbrani
9. 8.
Mezinárodní den původních obyvatel světa
Zobrazit další datumy v kalendáriu

Infomateriály

 

Zpravodaj - Poradna


Autistická poradna

Vše okolo problematiky autismu

Na Vaše dotazy odpovídá

Michal Roškaňuk

poradenství rodinám s autisty, dospívajícím a dospělým autistům, sám má Aspergerův syndrom

e-mail pro dotazy:
poradna.pk@adventor.org
Uvádějte prosím v dotazech věk a případnou diagnózu.
Zobrazit najednou:
dotazů
<<  |  <  |  >  |  >>
Zobrazeny dotazy 1-15
(celkem 17)
Publikováno: 12.8.2014 Autor: Michal Roškaňuk Adventor o.s.

Dobrý den,
je pro 13 letého chlapce s aspergerovým syndromem lepší pravidelná docházka do dětského kolektivu v klasickém školním zařízení nebo domácí studium? Nemůže izolace od vrstevníků do budoucna přerůst v sociální problém? Děkuji ..

Kategorie:

autismus

Publikováno: 5.8.2014 Autor: Michal Roškaňuk Adventor o.s.

Dobrý den Michale, již několikrát jsme spolu komunikovali na jiných stránkách, vždy jsi mi dobře poradil. Chtěla jsem se zeptat, nebo spíš se poradit jak reagovat v situaci, kdy můj syn (středně funkční atypický autismus) nezdraví. Ve školce, každý den ráno, připomínáme pozdrav. Nevím, jak mám reagovat, když třeba přijdeme do obchodu a prodavačka ho pozdraví a teď očekává odpověď a Venda nic a já ho začnu kárat - Vendo pozdrav, víš, že je to slušnost a no tak pěkně pozdrav. Někdy se mi povede ho přemluvit a někdy, když se mu dotyčný nelíbí, tak ho totálně ignoruje, otočí se a dívá se jinam a když mluví, dělá jako by tam nebyl. Vadí mi ty řeči jako - no ten je teda vychovanej!!! Ale pořád ho učím, zdravit, prosit, děkovat, ale pořád to zapomíná ... to mu bude v červenci 7let. Proč je pro něj pozdrav tak těžká věc, udělala jsem já někde chybu?



Kategorie:

autismus

Publikováno: 29.7.2014 Autor: Michal Roškaňuk Adventor o.s.



Dobrý den,

Mám odlišný dotaz než které tady zazněly. Před rokem jsem se přes jednu počítačovou hru seznámila s jedním klukem z Dánska. Skvěle si rozumíme, bude mu za pár měsíců devatenáct, máme celkem dost věcí společných a každý den co si píšeme se oba skvěle bavíme. Umí hrát na kytaru a dokonce hraje i ve školní kapele, chodí na spoustu koncertů. Avšak párkrát jsem poznala, že je něco špatně a zeptala jsem se co se děje, a on jen řekl že často trpí stresem a depresemi. Snažila jsem se ho rozveselit, ale nevím zda se mi to podařilo. To jsem ale ještě netušila že je autista. Řekl mi to poté, co jsem se ptala na jeho kamarády. Prý jich moc nemá a má velké potíže se s někým seznámit a navázat kamarádský vztah.

Mám zde i větu kterou řekl.... v překladu – to je důvod proč já nemám žádné přátele, víš, jeden z důvodů je že si nejsem jistý jak to navázat. A protože je velice pravděpodobné že se setkáme v reálném světě, chtěla bych se zeptat jestli by nebylo možné jestli bych mu nemohla nějak pomoc při sblížení se mnou. Třeba nějak aby se uvolnil a nebyl ve stresu, abych mu pomohla třeba postojem nebo tím co řeknu.

Vůbec si nejsem jistá jak zareaguje na otázku (slyšela jsem že někteří je nemají rádi), a jestli by třeba pomohlo kdybych ho oslovila jeho přezdívkou ze hry? A kdybych ho chtěla přivítat obětím, nebo podáním ruky to by nejspíš nebylo vhodné že? Je mi líto že neznám jeho přesnou diagnózu. Docela se bojím se ho na to zeptat. Málokdy když se o svém autismu zmíní jsem se dověděla že byl přes osm měsíců v psychiatrické léčebně když byl menší. Kdyby mi neřekl že je autista, nikdy bych to nepoznala. Je s ním sranda, má úžasně logické názory na všechno že mi vždy nezbylo než souhlasit. Vím také že trpí tím že nemůže usnout.

Jednou mi řekl, že usnul až když se začalo rozednívat, takže spal i celý den. A protože taky nemá plno přátel je často doma a nudí se. Nemá rád sport a jediné, co ho fascinuje, je hudba. Dělá i hudební školu a je v ní velice dobrý. Je zajímavé že chodí často na koncerty, nejspíš láska k metalu přehluší ty obavy z lidí kolem. Snažila jsem se zde napsat vše co o něm vím a doufám že existuje nějaký způsob jak by si se mnou mohl povídat a necítit se nepříjemně. Na mou otázku „kdybychom se potkali, mluvil bys se mnou? “ odpověděl ,, I would probably find it very hard , Im realy hopeles at such and what should i even say? xDD ,, v překladu – já bych to pravděpodobně shledal velmi těžké, jsem opravdu beznadějný na tohle, a co bych měl vůbec říct? To poslední myslel trochu jako vtip ale je mi jasné že by opravdu nevěděl. A nejspíš u tohohle záleží na častém kontaktu? S jeho sourozenci a rodiči komunikuje bez problémů. Aspoň jsem to tak pochytila když jsem mu navrhla ať se zeptá jeho pětileté sestřičky co mám nakreslit. A ještě bych se chtěla zeptat jestli je možné (ne jen v tomhle případě) aby měl autista rodinu? Jak dlouho vlastě trvá než se s ním někdo sblíží? A může autista i milovat?

Prosím, docela dlouho jsem sbírala odvahu se na tohle zeptat, vím že je to neobvyklé, ale já sem ochotná obětovat i půlku života jen abych mu udělala radost a mohla být s ním. Musí být pro něj neuvěřitelně těžké, když chce mít přátele, ale nemůže.


Děkuji moc, A.














Kategorie:

autismus

Publikováno: 22.7.2014 Autor: Michal Roškaňuk Adventor o.s.


Dobrý den,

máme malého skvělého prcka, který 14.2. oslaví 2 ročky. Je předčasně narozen o tři týdny, odjakživa byl milý, usměvavý, kontaktní. Dokonce žvatlal, mával, měl i dobrý start na nočník, ovšem od jisté doby se „sekl“ a přestal vše dělat ... Naopak začal hodně malovat, poskakovat při chůzi po jedné, chodit po špičkách (jakoby dodupává/pajdá na jednu nohu, druhou se snaží na špičky). Občas se taky zvedne a hned chodí po patách, nechce nic dělat společně, ani se mnou ani s manželem. Rád si sám prohlíží (zejména knížky, ovšem nenechá si do prohlížení zasahovat a třeba ukazovat co je co), taky je pro něj velká zábava vysypat kostky a dávat je zpět. Zkoušeli jsme nekolikrát stavět komíny, jeho ovšem zajímá pouze spojování jednotlivých kostek. Je ale pravda, že si rád staví komíny a různé tvary napřiklad z jogurtu než sklidím nákup, rád řadí věci do řady. V poslední době špatně snáší čekárny, dělá lotkouvé tělo i při svlékání bundy, ale nákupy mu problém nečiní. Už si připadám, že jsem hysterická, snažila jsem se to zmínit před dětskou lékařkou v létě, ale vysvětlila to jako trucování ... jenže se nic nezlepšilo ... nedávno začal „dadada“ „tatata“ (jinak se vesměs vyjadřuje takovým vrčením, chrčením – říkáme tomu soukromě trollí řeč), ovšem kdyz po něm chci zopakovat „máma“ nebo „táta“, tak se buď otočí nebo uteče, v horšim případě sebou flákne o zem a vzteká se – tento scénář často následuje v případě, že není po jeho

... Také je hodně fixován na své medvědy, ale rád se tulí i s námi. Na druhou stranu je rád v dětských centrech, sem tam i sám vyvine kontakt s jiným dítkem, ovšem musí on sám, v opačném případě se staví do mírného útoku. Oční kontakt mu také problém nedělá, dá pusinku i babičkám, které vidí málo, občas i zamává atd. Už nevím jak dál, ve čtvrtek jdeme na neurologii a potom na schůzku k pediatričce. Pokud byste mi mohli poradit nebo mi mou obavu vyvrátit, připadně v tom vidíte nějaký jiný syndrom, tak prosím sem s informacemi.

Predem moc dekuji!!!


P. S. Mame strach z různych diagnóz, ovšem je možné, že máme doma jen malého vzteklouna ...




Kategorie:

autismus

Publikováno: 29.1.2013 Autor: Michal Roškaňuk

Dobrý den,
mám syna 3,5 roku, zhruba od 3 let má podezření na autismus. Byli jsme ve 3 letech u klinického psychologa, ale tehdy se mu autismus zatím zdál neprokázaný, minulý týden jsme psychologa navštívili opět a nastala velká změna v jeho názoru, najednou že syn autista určitě je a vzhledem k brzkému odevzdávání příhlášek do školky nám doporučil ihned si hledat do školky asistenta.

Syn nechce mluvit, říká asi 8 slov, občas zopakuje nějaké jiné slovo, ale většinou špatně (myslím si, že slyší dobře), nemá problém prstem nebo zvukem ukazovat kudy chce jít, nebo co chce podat nebo prstem ukazuje na osoby, které zná (máma, táta, babička, děda, různé tety), poslední dobou si začal dělat legraci a ukazuje třeba na babičku a říká jí děda a směje se tomu, protože ví, že to děda není.
Nechce sám jíst, občas to zkusil, ale když mu jídlo ze lžíce padalo, byl rozmrzelý a chtěl nakrmit, další dny už ani jíst sám nechtěl, ale když mu na talíř nalámu kousky čokolády nebo jablka, nemá problém je všechny sám strčit do pusy a sníst; to stejné piškoty a podobně, ale třeba rohlík nebo sušenku držet v ruce a postupně ukusovat nechce - když mu ale jídlo do ruky vnutím a ruku mu držím, tak si bez problémů kousne.
Oblékat se neumí, spíše si snáze něco vysvleče sám; několikrát jsem ho dala spát a když jsem ho za pár minut přišla zkontrolovat, byl z pyžama celý vysvlečený. Myslím si, že docela rozumí, co se mu říká, když ho z kuchyně pošlu do obýváku pro hrníček s čajem, tak ho donese, nebo mu řeknu ať si donese pribiňáka a vezme i lžíci, tak mi oboje donese přes celý byt (pribiňák má nachystaný na jedné straně kuchyňské linky a lžíci na druhé straně, z lednice by si to sám nevzal), donese třeba balon, nebo boty apod.
Orientuje se, kde je nahoře a dole, která je pravá ruka a levá, kde má uši, ruce, nohy, pupík a tak - to všechno umí správně ukázat, ale když se ho někdy zeptám, jestli má rád maminku, tak buďto neřekne nic a neslyší nebo řekne jen hm, ale je to nevýrazné.
Když chci, aby mi dal pusu, tak buďto se ke mě přiřítí s otevřenou pusou a vrhne se mi do náruče, nebo jen přijde a nastaví svou tvář, abych mu pusu dala já, ale je to takové prkenné, nebo přehnané, nic jemného.
Kreslit neumí, jen čmárá bez významu, ani kolečko neumí nakreslit, ale čmárání se mu evidentně líbí. Na nočník nikdy chodit nechtěl a na WC sedět nevydrží, vždycky po chvíli sleze a nevyčurá se, ale plínu má za chvíli počuranou; když chce na velkou, vždycky někam zaleze sám a vykadí se do plíny a pak mi "to" přijde oznámit, že chce přebalit. Záchod u nás nemá úspěch a mluvení už vůbec ne, na své jméno slyší, otočí se na zavolání, oční kontakt chvíli udrží, když mu něco spadne, co by spadnout nemělo a ví, že se budu zlobit, tak se na mě provinile nebo bojácně podívá, co já na to. Myslíte, že by mohl být autista?

D.
Kategorie:

autismus

Publikováno: 22.1.2013 Autor: Michal Roškaňuk

(Pozn. red.: původní otázka je doplněna o dodatečně zaslané informace)

Dobrý den,
můj syn bude mít v dubnu tři roky. Dělá mi ovšem starost to,že se neustále kýve dopředu a dozadu. Nedělá to pořád ale jen na sedačce nebo na židli. Občas mám strach aby si něco neudělal. Mám strach,že to jsou známky autizmu. Nevím zda bych neměla zajít k lékaři. Kývání začlo víceméně od doby, kdy začal sedět. A dělá to už ráno, co se vzbudí a hned si sedne na sedačku v obyváku. Vždy když mu řeknu "dost" přestane asi na minutu a začne znova.

Jinak co se týče třeba řeči, tak taky na ty roky nic moc. Komunikace je taková, že mluví třeba větu „pojď mami“, jídlu říká "ňami chci", takže spojuje dvě slova většinou. Někdy mu jde rozumět, někdy ne :-) … Pokud něco potřebuje, příjde za mnou a ukazuje mi a u toho mi řekne třeba „pojď vlk a zajíc“ (znamená to, že chce pustit pohádku Jen počkej zajíci). Pokud ho požádám o to, aby mi donesl třeba balon nebo papučky, tak mi je donese ale stane se někdy, že ne. Prostě jakoby nechtěl. Ale to si nemyslím, že by bylo až tak vážné, prostě každé dítě je jiné dle mého názoru ...

Kreslení nám tedy nejde, nějaké čáry se mu moc nedaří. A kruh občas udělá. Dělá je rád, protože je kreslí jako hlavu panáčka, se kterým si nejradši hraje a dává ho sedět do různých autíček. Korálky jsem s ním zkoušela navlékat a celkem se dařilo :) V zrcadle poznává jak sebe tak i mě.

Rozlišení velkých a malých věcí bych řekla umí také, hraje si s dinosaurem - jedním větším a druhým menším - a říká dinosauří maminka tomu většímu a menšímu miminko ... Svlékat se umí, ale jen ze slipů a punčocháčů. To protože chodí na nočník, tak se svléká sám, ale jinak ještě ne. S jídlem je nejradši, když ho krmím já. Z toho mám trochu obavy, jelikož nastupuje do školky a tam ho asi nikdo krmit nebude. Stránky otáčí po jedné, ale nepodaří se mu to vždy. No a k začlenění k dětem jsem si také nepovšimla nějakých zvláštností. Jen snad že se mi někdy zdá že nemá zábrany ...

Prosím tedy o radu, jestli to kývání může znamenat autismus, děkuji a přeji hezký den.
Kategorie:

autismus

Publikováno: 15.1.2013 Autor: Michal Roškaňuk

Dobrý den, mám na vás trochu zvláštní dotaz. Bydlíme v bytovém domě, nad námi žijí sousede a mají 13 letého chlapce s autismem. Chlapeček několikrát denně skáče a běhá po bytě a strašně u toho křičí... Ješte pred rokem to nebyl takový problém, ale chlapec roste a začíná to být poměrně neúnosné... Máme malé miminko, které to budí ze spaní. Opakuje se to několikrát denně i v noci a někdy to trvá až 2 hodiny.

Sousedka z protějšího bytu říkala, že ho nechávají být, popřípadě skáčou proti němu. Je to poměrně choulostivé téma a nechceme nějak ranit jeho rodiče, kterých je nám velmi líto, ale poraďte... Máme za nimi zajít s prosbou, zda s tím nelze něco udělat, nebo to opravdu nejde....

I ostatní sousedé rány a křik slyší, jen nikdo neví co s tim... moc rádi bychom jim pomohli, ale nevíme jak.

Mnohokrat díky za odpověď.
V.
Kategorie:

autismus

Publikováno: 8.1.2013 Autor: Michal Roškaňuk

Dobrý den,

mám kamarádku, která je samoživitelka a má dospělého syna s autismem a s mentálním postižením (21 let). Chlapec je často agresivní a fyzicky napadá matku a nyní i učitelku ve speciální škole, kde je na internátě. Musela ho vyzvednout ze školy a odvést na psychiatrii. Je zoufalá a neví si rady. Ráda bych ji pomohla. Je možné získat kontakt na někoho (člověk, organizace), kdo by ji opravdu pomohl? Nezměnil jenom množství uklidňujících léků? Je na všechno sama. Děkuji za jakoukoli informaci, kam ji nasměrovat.
Hezký den, S.
Kategorie:

autismus

Publikováno: 15.10.2012 Autor: Michal Roškaňuk

Dobrý den,

Mám syna je mu nyní 14 měsíců, ovšem narodil se předčasně v 31. týdnu těhotenství, takže nyní dle korigovaného věku je 12 měsíční. V poslední době mám trochu obavy, zdali mentální vývoj mého syna je v pořádku. Přijde mi, že na jeden rok toho moc neumí, zvláště ukazování u něho vůbec nepozoruji v jakékoli formě. Oční kontakt mi přijde dobrý, směje se na mě, schovává se, když odejdu z místnosti leze za mnou, pokud třeba jdu do jiné místnosti a přibouchnou se dveře, tak na ně bouchá a pláče. Mám ale pocit, že když na něj mluvím vůbec mi nerozumí, pokud na něco ukazuji nedívá se tam, neukáže na tátu, babičku, nemává na rozloučenou. Co se týče verbálního vyjadřování, nepoužívá žádná slovo, jen žvatlání ... zatím beze smyslu. Občas napodobí zvuky zvířátek, ale velice zřídka. Dětské hry jako paci paci, jak jsi veliký a podobně opakuji stále dokola, ale marně. Jinak s hračkami si hraje pěkně, mám pocit, že chápe co s nimi má dělat, ve hře je velmi samostatný...zdá se mi, že ale příliš roztěkaný, dlouho u jedné nevydrží, často máme problém zaujmout jeho pozornost, chvíli moc neposedí.
Motorický vývoj je dle neurologa v normě ... obchází nábytek, leze, sedí, zatím sám nechodí.
Prosím o tedy o radu, zdali se mám znepokojovat a vyhledat odborníka....zvláště když je zde rizikový faktor nedonošenosti. Velice děkuji za odpověď s uctivým pozdravem a přáním pěkného dne
J.
Kategorie:

autismus

Publikováno: 30.8.2012 Autor: Michal Roškaňuk

Dobrý den, rád bych se zeptal na něco, co už ve Vaší poradně zaznělo – jedna maminka se ptala, proč si její syn nerozsvítí, když je tma. To je přesně případ našeho syna – on prostě sedí skoro ve tmě, mžourá do knížky a nerozsvítí si. Když přijdu a zeptám se ho, proč si nerozsvítí, tak neřekne nic a když mu rozvítím, tak jen poděkuje. Několikrát se dokonce po takové otázce rozplakal – ne nahlas, jen mu skápla slza. Moc by nám pomohlo, kdybychom věděli, co mu brání, aby si rozsvítil sám.
Děkuji, Pavel T.
Kategorie:

autismus

Publikováno: 22.8.2012 Autor: Michal Roškaňuk

Dobrý den, prosím o radu. Můj vnuk 2,5 let zatím nemluví (pokusy tu jsou, ale jakoby se bál a říká to šeptem - zaznamenali jsme nedávno "Dám to sem." a od té doby zase nic), když něco potřebuje, tak ukáže celou paží nebo se obslouží sám. Na hřišti si kromě běžného hraní rád sype písek a kamínky. Z věcí nedělá sice řady, ale tvoří hromádky (řadí jen lidi a má z toho legraci řekla bych až hru). Je velice pořádný a pečlivý - ví kam co doma patří a dá to i na své místo; když něco rozleje, tak to jde utřít; zavře za sebou dveře; pokud mu něco spadne, tak to zvedne nebo podá; je ohleduplný na děti i jejich hračky; nevyhledává souboje, ale konfliktu se nebojí. Je na něm vidět, že by se rád kamarádil, osobního ani očního kontaktu se nevyhýbá. Zvuky snáší dobře, ale nechce nám do metra, k lékaři a na neznámá místa (nemíním tím hřiště). Občas bývá plačtivý, ale ne vždy známe příčinu. Ve hře není stereotypní i sám hru vymýšlí (např. má umělého slona a chodí s ním, ale po hřbetu a brebentí u toho).
Děkuji za odpověď
Kategorie:

autismus

Publikováno: 21.8.2012 Autor: Michal Roškaňuk

Dobrý den, zajímalo by mě co znamená, když si autista zakrývá oči rukou a něco si přitom povídá (např. při hře). To občas dělá náš synek, který zatím nemluví.
Děkuji Č.
Kategorie:

autismus

Publikováno: 7.8.2012 Autor: Michal Roškaňuk

Dobrý den, jsem maminka 9 letého chlapce s atypický autismem vysocefunkční. Nedávno jsem viděla na internetu váš seminář a velice mě zaujal a zároveň dojal. S manželem jsem si říkali no to je přesně ono co dělá , ale dodnes tápeme v jeho chování. Naučila jsem se Daníka respektovat. Vymýšlet takové věty, krátké a přímo určené k danému tématu. Když po něm něco chcem třeba jít se vykoupat, tak naše věta zní: „Daníku za 5 minut jdeš se koupat“. A takhle to funguje, ale kdyby zněla „Jdi se vykoupat“, Odpověděl by „nejdu, nechci, nebudu“. Ráda bych dostala poustu odpovědí. Co cítí, když mu nedávám možnost na rozmyšlení a rovnou dám daný úkol, proč jedná skoro vždy negativně.

Ve škole máme obrovské problémy. Přesně, jak jste popisoval není to na něm vidět, tak je to pouze delikvent školy. S paní učitelkou máme neustále rozepře i když máme na papíře diagnózu a jak se k němu chovat, vůbec to nerespektuje, ba naopak. Děti mu nadávají „Danete demente“ apod. Nechtějí ho brát do party. Paní učitelka mu řekla, ať se nediví, když je sprostý a pere se, místo aby mu to vysvětlila a pomohla mu do přijetí mezi partu. První tři měsíce školního roku jsem každý den chodila do školy a opakovala, že musí sedět sám a ať ho nenutí do společných úkolů. Sama jsem ručně vypsala na tři A4, co je to vysocefunkční autismus. Odpověd byla,že určitě není autista.

Po třech měsících Daník už říkal „jsem na nic, proč mě vlastně máte“. Při hře na rytíře on byl ten rytíř, říkal „zabijeme Daníka je zlý“. Ve škole pomalu zboural kuchyňku . Paní učitelka mu dává skoro denně poznámky, ale nepochopila, že ten impuls toho neadekvátního chování dala sama ona. Např. o tělesné výchově dala pokyn „Postavte se podle velikosti“ a když někdo vyčníval a Daník na to upozornil, paní učitelka odpověděla, že je to jedno a problém byl na světě. Nebo řekla boxujte před sebou a Daník začal boxovat žáka který stál před ním. Vyhrožování, že půjde domů a pak ho honila s panem ředitelem po celé škole, protože byl na odchodu domů a už poznámka v žákovské. Vzala jsem paní učitelku na seminář do Aply a když jsem se jí potom ptala, co na to říká, odpověděla „A co mám dělat s ostatními žáky?“.

Sama jsem vytvořila smajlíkový dny - každý den měl dostávát smajlíky do svého sešítku podle toho, jak to zvládl ve škole.

Naštěstí se konečně vše rozhoupalo, pan ředitel začal brát vše vážně a příští rok máme asistenta díky spol. APLA. Dnes hlavně díky naší rodině a mým seminářům z Aply je Daník v pohodě. I u nás doma občas vybuchne, ale my to vidíme jinak a říkáme si, co my jsme udělali špatně a snažíme se odzadu dopředu vykreslit jeho problém a nakonec je třeba problém úplně něco jiného než u čeho vybouchl. Např. byli jsme u babičky sami bez tatínka; večer vybouchl do afektu při večeři a po dlouhém zjišťování jsem přišla na to, že se mu stýská po tatínkovi. Ale to nejdůležitější mi nikdo neřekl . Naučila jsem sebe a své okolí ,jak se k němu chovat, jak respektovat jeho - pro nás - neadekvátní chování.

Ale nevím, jak on vidí svět. Je-li opravdu pro Daníka vše tak stresující a vyvolávající strach. Proč ho nenapadne si vzít jídlo, když má hlad, proč si nerosvítí, když je tma, proč neřekne, že ho něco bolí, několikrát jsme přecházeli angínu - musela jsem na to přijít sama, proč neodpoví hned na otázku „kdo ti to udělal nebo co se stalo“ - kousl ho nepatrně pes a řekl mi to až po hodině. Vše řekne později. Proč musí mít každý den stejnou večeři, proč nejí nová jídla, proč je ve stresu, kde je víc lidí, proč má rád samotu, proč nenačne bonboniéru, když jí dostane, zásadně nerad půjčuje své věci (prý se o ně bojí), proč jde ven až když jsme všichni venku a čekáme na něj.

Ale jeho grafická pamět je úžasná až neuvěřitelná a matematika též. Sám se naučil číst a počítat. Jeho znalosti z encyklopedií jsou úžasné. Dokonale ovládá hodiny a je přesný. Nikdy mi nesešel z chodníku na silnici i když byl maličkej. Jenom jsem řekla na konci chodníku počkáš a on čekal a nenapadlo ho skočit do silnice. Ani jednou se nestalo, že by se v hračkářství vztekal o hračku, moc dobře chápe hodnotu peněz a když řekneme „nemůžeme si to dovolit“, pochopí to a ještě dostaneme k tomu půlhodinovou přednášku. Chodíme k psychiatrovi, do Aply ale zatím nemám odpověd na tyto otázky. Moc vás chci požádat o trochu vysvětlení tohoto chování , abych i já se dostala trochu do toho jeho světa myšlení.

Děkuji předem za jakoukoli pomoc a vysvětlení
Kategorie:

autismus

Publikováno: 24.7.2012 Autor: Michal Roškaňuk

Dobrý den, chtěla bych se poradit, zda by se mohlo u syna jednat o autismus.
Je mu 19 měcíců, mluví jen mama, tata a to opravdu jen občas a neříká to ani nám ale mluví si to pro sebe; pak další slovo vava (říkám tomu jeho švahilština), jinak neříká nic jako citoslovce zvířátek - prostě nic.Také neukazuje prstem na vzdálené předměty jako to dělají jiné děti, když něco chce, vezme mě za ruku a k dané věci (většinou na kterou nedosáhne) mě dovede a mojí rukou na ni ukazuje. Jinak umí udělat když mu řeknu „paci paci“, jak je velikej, pápá, „kovej kovej kovářičku“. Když mu řeknu jdeme si hrát nahoru, vezme mě za ruku a ví kam půjdeme, ale třeba ať vyhodí papír do koše to udělá jen málokdy. když řeknu pojedem na kole, moc neví, co se bude dít. Byli jsem na neurologii tam bylo vše Ok, až tedy na řeč, proto kontrola ve 2 letech.

Myslíte že by se mohlo jednat o autismus nebo se syn může ještě spravit? Jde nějak motivovat, aby rukou začal ukazovat, nebo toto musí přijít samo? Jinak oční kontakt má dobrý, děti mu také nevadí, s hračkami si hraje.
Moc děkuji za váš názor, Lucie.
Kategorie:

autismus

Publikováno: 28.6.2012 Autor: Michal Roškaňuk

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak je to s přecitlivělostí sluchu. Naše malá nesnáší zvuk vysavače a mixéru, takže já nemůžu luxovat, dokud manžel nejde s malou třeba ven - jinak začne hrozně křičet. Taky nesnáší křik. Máme diagnostikovaný dětský autismus. Prý se takové věci dají trénovat? Připadá mi to jako trápení, nevím, jestli to mám zkoušet ...
Díky za odpověď
Z.
Kategorie:

autismus

Zobrazit najednou:
dotazů
<<  |  <  |  >  |  >>
Zobrazeny dotazy 1-15
(celkem 17)

Vyhledávání

 


Foto dne

 
PepřenkyPepřenky
Jak si připravíte tuto pochoutku se dozvíte v dnešním článku.

Trénuj mozek

Krátce ...

 
9.11.2014

Dlouhodobé užívání analgetik na bolavé klouby může způsobit i závažné zdravotní problémy

Podle odborníků analgetika každodenně užívá... (celý text)
8.11.2014

6 nejčastějších příčin şişli escort nedostatku vitaminu

Ümraniye Escort ile karsılasın, Bu... (celý text)
7.11.2014

10 příznaků Alzheimerovy choroby

Eğer isterseniz harika sex için şişli escort... (celý text)
Zobrazit další­ zprávy