Žlutice - město husitských tradic a slavného kancionálu

Osobní jméno Žlut – žlutý, dalo nejspíše název i městu, k němuž se váže první písemná zpráva z roku 1186. Zmiňuje tři vsi, mezi nimi i Žlutice, patřící k benediktinskému klášteru v Kladrubech, které tehdy směnil kníže Bedřich za tři jiné. Z původní vesnice na svahu říčky Střely, ležící na obchodní cestě z Prahy do Chebu, vzniklo díky působení rodu Rýzmburků městečko, v roce 1375 povýšené na město.

Další osudy Žlutic jsou úzce spjaty s husity a neklidnou válečnou dobou. V roce 1428 je na dlouhou dobu ovládl husitský vojevůdce Jakoubek z Vřesovic a město se tak stalo významnou základnou kališníků, což ho zároveň ochránilo před ničivými následky války. Hospodářsky prosperovalo a dalšího rozkvětu dosáhlo za vlády pánů z Plavna (1537-1565). O bohatství města svědčí také unikátní dílo z roku 1565, známý Žlutický kancionál, který vznikl z popudu žlutického literátského bratrstva a jehož faksimile si lze prohlédnout v Městském muzeu. Pro představu: kancionál váží 32 kg a jeho desky z vepřovicové kůže vyztužené dubovými plotnami mají rozměry 46 x 63 cm. Původně obsahoval celkem 494 listů, po bitvě na Bílé hoře z něj bylo odstraněno 39 listů s textem a vyobrazením Mistra Jana Husa. Originál, nacházející se v pražském Památníku národního písemnictví, patří mezi nejvýznamnější národní památky.

Proč vznikl zpěvník tak objemných rozměrů? Bratrstva vystupovala při farních kostelech nejčastěji jako pěvecký sbor na kůru. Aby každý jeho člen mohl do zpěvníku-kancionálu nahlížet a zpívat podle něj, byl pořízen tomu odpovídajícímu rozměru a navíc velmi zdobně. To si samozřejmě vyžádalo značné náklady - přesně 283 kopy a 12 grošů míšeňských. Za takovou sumu bylo tenkrát možné koupit výstavní dům v Praze. Na vzniku kancionálu se proto sponzorsky podíleli měšťané i cechy, jejichž jména, podoby či znaky byly do zpěvníku rovněž vymalovány.

Stojí za to nahlédnout do jeho zajímavé historie, o níž nás spravuje zápis v muzeu: "Česky psaný a z husitské tradice vycházející Žlutický kancionál přestal sloužit svému účelu na konci 17. století, kdy město Žlutice podlehlo tlaku germanizace. Po zrušení církevních spolků a literátských družin roku 1783 byl Žlutický kancionál prodán, zůstal pravděpodobně ve městě. Na tuto vzácnou památku bylo v písemnostech upozorněno teprve v roce 1852 českým historikem J. E. Vocelem, avšak i přesto ponechala žlutická obec kancionál mimořádné hodnoty svému osudu. 2. dubna 1919 provedly československé úřady komisionální řízení přímo ve Žluticích z obav ze zničení či odvlečení za hranice tohoto mimořádného kulturního dědictví. Avšak krátce nato v noci ze 4. na 5. dubna byl kancionál ukraden neznámými německými nacionalisty. Vyšetřování vedené vládním zplnomocněncem nevedlo k cíli. Proto bylo úředně rozpuštěno obecní zastupitelstvo, do města byla přivedena menší posádka a vyslovena pohrůžka, že státní úřady přesídlí ze Žlutic do Chýše. Po převezení podezřelých osob do Plzně nalezl ponocný v noci dne 6. srpna 1919 kancionál uprostřed cesty vedoucí k nádraží."

V podzemí muzea si můžete prohlédnout městskou šatlavu, v níž čekali na svůj osud provinilci, a to nejen v dobách husitských, ale dokonce i v letech 1850-1950. Právo útrpné dokázalo téměř každého přimět k doznání. Mnohé životy skončily pod popravčím mečem – jeden takový je zde rovněž vystaven. Říkalo se, že setne-li se jím sto hlav, nesmí se už používat a musí být zakopán, aby nedošlo ke krveprolití.

Sklepení, která se nacházejí pod historickým jádrem, tvoří místy až tři patra a pocházejí z raného středověku. Poskytovala úkryt před nepřáteli a nezřídka sloužila i jako obydlí, když vlastní dům lehl popelem po ničivém požáru. V části podzemí můžete shlédnout sbírku lapidária, nebo zažít divadelní představení. Pro někoho možná poněkud stísňující atmosféra, kterou oživuje stará pověst o místě pod bývalou městskou branou, kde prý býval kamenný stůl a lavice. Tam se měl scházet ďábel s nevěrnou kovářkou a otisky jejich dlaní jsou údajně ještě stále ve skále patrné. Ovšem kdo ví, dnes je tato část podzemí nepřístupná.

Každého návštěvníka však řád zavítá do trojlodní basiliky sv. Petra a Pavla, architektonické chlouby Žlutic, budované již od poloviny 14. století. Dnešní podoba nese barokní úpravy z doby po roce 1660. Svojí polohou je stavba netypická, neboť se nalézá pod vrškem, na kterém kdysi stával zámek. Z něho však bohužel zbyla pouze jediná zámecká brána, původní zdivo bylo rozebráno na stavbu měšťanských domů. Dochovaná brána z konce 17. století je zaklenuta do polokruhu, rámovaná svazky pilastrů podpírajících štít s kartuší v tympanonu. Z obou stran je zdobena nikami. To je prakticky téměř vše, co zbylo z kdysi honosného zámeckého sídla, místo něhož se zde jako dominanta vypínají fádní, šedé zdi panelové zástavby...

Farní chrám sv. Petra a Pavla patří k nejcennějším sakrálním památkám Karlovarska. Presbytář, pod jehož hlavní lodí se nacházejí zbytky kostela pravděpodobně románského, byl postaven ještě před rokem 1350. Barokní oltář z roku 1667 je po stranách zdoben sochami patronů, svatých apoštolů Petra a Pavla. V oltářní monstranci jsou uchovávány ostatky sv. Aloise. Jižní loď zdobí fresky zobrazující sv. Kateřinu a sv. Markétu, pocházející z 15. století, další plocha na odkrytí teprve čeká – do kdy, to závisí na finančních možnostech obce. Pokud by byly příznivé, stačily by i na dokončení nákladné rekonstrukce unikátních varhan, které v roce 1775 postavil František Prokop Nolli z Úterý. Snad v tomto ohledu pomůže i sbírka vyhlášená ve prospěch záchrany historického nástroje.

Ještě poslední pohled na monumentální barokní sloup Nejsvětější Trojice, nádherné dílo významného žlutického sochaře Oswalda Josefa Wendy z let 1701-1704, zdobící náměstí, kterým si do paměti zapíšete návštěvu starobylého města, a můžete se vydat do jeho malebného okolí. Vévodí mu dávnými mýty opředený vrch Vladař, dnes vyhlášená přírodní rezervace, v níž se nacházejí i některé rostliny, které se jinak na Žluticku nevyskytují.

Za návštěvu rozhodně stojí i obec Chyše s barokním zámkem, Valeč s významnými památkami barokní architektury, Manětín či Rabštejn nad Střelou, zasazené v půvabné krajině zvlněných lesnatých hvozdů, voňavých luk a úrodných lánů.

Foto: autorka