Plzeňské imprese

Starodávné město Plzeň, bohaté tradicemi i historickými událostmi proměňujících jeho tvář, láká k návštěvě turisty z Čech i z ciziny. Je proslulé. Kdo by neznal pojmy Škoda nebo Pilsner Urquel, které proslavily západočeskou metropoli po celém světě.

Z věže chrámu sv. Bartoloměje, o níž se ve známé písničce zpívá, že „převyšuje kopce“, můžete dohlédnout nejen ke vzdálenému horizontu krajiny, ale jako na dlani vidíte historickou část města, z níž se i přes ničivé zásahy z doby minulé dochovalo mnoho architektonicky cenných staveb.

Jméno Plzeň vzniklo pravděpodobně ze staročeského pilznyj – úrodný, vlhký. Úzce souviselo s místem založení - nad pravým břehem Úslavy, kde se nyní rozkládá Starý Plzenec. Jako centrum přemyslovské knížecí správy zaujímalo město významné postavení. Slávou se zaskvělo roku 976 při vítězství Čechů nad bavorským vojskem v bitvě pod plzeňským hradem. Dnes bývalé hradiště (Hůrka) připomíná pouhé torzo jeho základů, skrytých v lesním porostou. Oproti tomu předrománská rotunda sv. Petra a Pavla z 10. století se dochovala přes četné přestavby v poměrně dobrém stavu a je vítaným cílem mnoha návštěvníků, odměněných za strmější výstup i nádherným výhledem na město a nedaleký hrad Radyně.

Město však postupně ztrácelo na významu, když v důsledku přemyslovské kolonizační politiky bylo roku 1295 na soutoku Radbuzy, Úhlavy, Úslavy a Mže, 9 km na severozápad od původní Plzně, založeno Václavem II. královské město Nová Plzeň.

Rozlohou kolem 20 ha a asi čtyři až pěti tisíci obyvateli s téměř třema sty domy patřilo k předním městům Českého království a díky bytelným kamenným hradbám a vodním příkopům si také získalo pověst největší pevnosti. Brzy se stalo významným obchodním, hospodářským, kulturním i duchovním centrem.

Velkorysá výstavba probíhala na základě urbanistických požadavků, vycházející z pravidelného šachovnicového půdorysu s centrální plochou náměstí (tehdy největšímu v Čechách), jehož dominantou se stal chrám sv. Bartoloměje. Impozantní stavba chrámu s nejvyšší kostelní věží ve střední Evropě (103 m) je skvělou ukázkou gotického umění a architektury. Nejvíce ceněná je socha Plzeňské madony tzv. „krásného stylu“ českých madon, z doby kolem roku 1390. Ne každý však pronáší svá přání a modlitby uvnitř. Kdo o této možnosti ví, navštíví tzv. svatý hrob, umístěný zvnějšku chrámu. Je chráněn ozdobnou mříží s hlavičkami andělů. Sevřete-li jednu z nich do dlaně a budete si přitom myslet určité přání, prý se vám vyplní. Která z nich to je? Najdete ji bezpečně – je poznamenaná častým „používáním“. Sama jsem zázračné účinky andělíčka zkusila a … opravdu to funguje!

Ještě než se projdete náměstím s jeho starobylými domy, určitě nepřehlédnete renesanční perlu – radnici postavenou podle plánů italského stavitele Giovanniho de Statia v letech 1554-1559. Hned vedle ní je Císařský dům, v němž opakovaně přebýval (naposledy v roce 1600) Rudolf II. Budovu stále neúnavně hlídá rytíř Žumbera. Pravda, sochařsky vytesán. Slavným osobnostem se v Plzni vždy líbilo, například ve Scriboniovském domě (nám. Republiky 12) žil před svou smrtí v letech 1633-1634 Albrecht z Valdštejna. Zrenovované stavby je možné obdivovat i v ulicích přilehlých k náměstí. A pokud vám na procházce trochu vyprahne, zavítejte do restaurace U Salzmannů, domu s renesančním portálem, který se významně zapsal do pivovarnické historie. Právě odtud vezl roku 1842 povozník Salzmann svým přátelům do Prahy první soudek piva z nového Měšťanského pivovaru. Známý hostinec tu otevřel v roce 1858.

Reprezentační budova pivovaru uvítá každého, koho zajímá technologie a výroba, stejně jako milovníky zlatavého moku, kteří si ho mohou vychutnat v největší pivnici v Čechách – v restauraci Na spilce, nacházející se přímo v areálu pivovaru. Někomu se ale může stát, že uslyší kroky a hlas volajícího Lomikara. To proto, že pivovar se nachází na místě někdejšího popraviště. Tam, kde stávala šibenice, se tyčí vodárenská věž… Ovšem pivo se v Plzni vařilo mnohem dříve, jak dosvědčuje písemná zpráva z roku 1307. Jde o závěť, jíž odkazuje Wolfram Zwinilinger svůj pivovar a sladovnu kostelu sv. Bartoloměje. Nelze nezmínit ani pivovarské muzeum, jediném toho druhu na světě, umístěném v původním právovárečném domě, kde je možné si prohlédnout vzácné sbírky dokumentující výrobu i prodej piva od doby středověku doposud. Nedaleko muzea se nalézá dům s vodárenskou pozdně gotickou věží, která bývala součástí systému městského opevnění a dodnes dotváří malebnou scenérii plzeňských věží, věžiček a zdobených střech.

V blízké Perlové ulici si můžete s průvodcem prohlédnout část historického podzemí, komplexu chodeb, který vznikal již od 13. století, táhnoucího se místy ve 2-3 patrech, v délce 20 km pod celým městem. Nechybí v něm kanalizace, odvodňovací štoly a studny.

Mezi nejstarší městské stavby patří raně gotický františkánský klášter, založený spolu s městem roku 1295 a vzácně zachovaný v původní podobě včetně fresek v kapli sv. Barbory pocházející z doby kolem roku 1460. V křížové chodbě je stálá expozice gotické a barokní plastiky a výtvarného umění, která rozhodně stojí za shlédnutí.

V těsné blízkosti kostela vyniká budova Západočeského muzea postaveného roku 1878 v novorenesančním slohu, obsahující mimo jiné hodnotnou sbírkou gotických pušek hákovnic. V parku, který ho obklopuje, zdoben květinovými záhony a růžemi vinoucích se v pergolách, můžete nechat odpočinout znaveným nohám. Možná si všimnete i taťuldovo kázání Hurvínkovi - sousoší, které zde bylo v nedávné době umístěno na počest jejich duchovního otce, Josefa Skupy. Podle jeho návrhu vyřezal v roce 1920 řezbář Karel Nosek figurku Spejbla, původně zamýšleného jako partnera Kašpárka. Hurvínek se „narodil“ teprve o šest let později a jeho rodina se v roce 1930 rozrostla o Máničku a pejska Žeryka.

Vydáte-li se pak Kopeckými a Smetanovými sady, projdete kolem Měšťanské besedy a Státní vědecké knihovny, zanedlouho se před vámi bude rýsovat budova Divadla Josefa Kajetána Tyla, architektonicky ceněná stavba. Zbudována byla v roce 1902 podle návrhu A. Balšánka a je zdobená sochami L. Šalouna. Divadlo umožňuje pravidelné prohlídky v červenci a srpnu, kdy ho můžete obdivovat v celé jeho kráse včetně nádherné opony z roku 1901, vytvořené plzeňským ak. malířem Augustinem Němejcem na námět „Plzeň vítá umění na prahu nového divadla“. Na jeho prknech stanulo již mnoho hereckých legend.

Nenechte si také ujít prohlídku druhé největší synagogy v Evropě (a třetí největší na světě – po jeruzalémské a budapešťské), postavené v letech 1888-1893, zdobené prvky románského stylu s orientálními ornamenty a upravené verze monumentalistické novorenesance (zejm. v bočních chodbách).

Zdaleka ne všechny zajímavosti a pamětihodnosti je možné zde zmínit. Opomenout však nelze jednu z nejkrásnějších zoologických zahrad, druhou nejstarší v republice, spojenou i s botanickou zahradou. Její součástí je rovněž zábavní DinoPark s 30 modely dinosaurů, statek Lüftnerka z konce 19. století a japonská zahrada Šówa-en, jedinečná v celé Evropě, nacházející se v horní části areálu. Zahrada se rozkládá blízko centra a dojít k ní můžete přes největší plzeňský park – Lochotínský, založený ve 30. letech 19. století jako lázeňský.

Další zcela unikátní přírodní oázou je Památník obětem zla - Meditační zahrada. Jde o realizovaný slib politického vězně 50. let - Luboše Hrušky, že přežije-li hrůzy věznění, založí zahradu s křížovou cestou. Celých čtyřicet let ji za pomoci své rodiny a dalších ochotných rukou tvořil podle svého plánu. Vzniklo ojedinělé dílo se stovkami vzácných jehličnanů i rostlin, s jezírky, tichými zákoutími a sochami křížové cesty, vytvořené akad. sochařem R. Podrázským, místo, kde můžete v klidu spočinout a nalézt vnitřní mír.

S Plzní se loučíme z Hlavního nádraží, impozantní novorenesanční budovy postavené roku 1908 R. Štechem, uvnitř zdobené obrazy s motivy pro město charakteristickými – z oblasti průmyslu a výroby piva. Škoda jen, že pro kompletní obnovu se stále nenachází dostatek finančních prostředků, aby se důstojně zachovala někdejší výstavnost.

Zatímco vlak nabírá na rychlosti, v mysli se jako film znovu odvíjejí všechny zážitky a setkání s historií i osobnostmi, které ji tvořily. Patří k nim i Mikoláš Aleš, jehož sgrafita, znázorňující výjevy z dějin českého národa, zdobí mnoho měšťanských plzeňských domů. Spolu s ním si návštěvník může opět uvědomit, že se k odkazu našich předků, oslavujících vlast, můžeme hrdě hlásit.

Foto: Dana Vondrášková & Jaroslav Drábek