Byl by možný opětný vývin nervů

Řada britských a amerických výzkumných projektů zkoumá mechanismy, které pomohou opravit poškozené buňky. Pro výzkum roztroušené sklerózy (RS) tu existují některé slibné linie bádání. Obnovení nervů poškozených při zraněních míchy, dříve považované za nemožné, by přece jenom mohlo být dosažitelné. Poškozené nervy v míše se normálně neregenerují kvůli zjizvené tkáni, která se tvoří v místě poškození a vytváří molekulární bariéru, kterou nervy nejsou schopny překonat. Výzkumníci však objevili bakteriální enzym, který může pomoci, aby se poškozená nervová vlákna míchy znovu vyvinula. Funguje tak, že ‚rozžvýká‘, rozmělní překážející jizvy a takto uvolní cestu pro růst nervových vláken. Studie uváděná v časopise Nature (11. dubna 2002, vol. 416, str. 636–640) je slibná, protože ukazuje, že nervové buňky nad místem jizvy jsou schopné komunikovat s těmi dole – něco, co bylo v minulosti považováno za nemožné.

Vědci z americké Johns Hopkins University informovali na výročním zasedání American Chemical Society o svém objevu sady čtyř chemikálií, které by také mohly napomoci k opětnému růstu nervů v místě poškození. Když jsou nervová vlákna či axony poškozeny, normálně se ochranný myelinový obal chová destruktivním způsobem a to tak, že vysílá chemické zprávy, které zastavují regeneraci. Tyto čtyři chemikálie se chovají tak, že dotčené zprávy blokují a tím umožňují, aby se opravy objevily. Tento výzkum je slibným krokem pro míšní zranění, RS a jiné neurologické stavy, ale je pouze jedním z pravděpodobně několika mechanismů zaangažovaných do opětného růstu nervů.

Další tým amerických výzkumníků prozkoumává zvláštní typ buňky, který pomáhá nervům vyvinout se. Existují dva buněčné typy, které tvoří mozek: neurony a glie. Neurony jsou klíčové buňky, které přenášejí informace v centrálním nervovém systému. Glie (česky tmel) jsou odpovědné za to, že neurony drží pohromadě, ale nyní se už ví, že mají i další významné funkce. Tento americký výzkum, o němž informoval časopis Nature (květen 2002, vol. 417, str. 39–44), se zaměřil na zvláštní typ gliové buňky, nazývaný astrocyt. Astrocyty jsou známé tím, že upravují prostředí kolem nervů tak, aby uvolnily chemikálie nazývané neuronální růstové faktory a pomohly zachovat krevně mozkovou bariéru. V této studii výzkumníci objevili, že astrocyty jsou také schopné instruovat kmenové buňky (tj. nedospělé či nespecializované buňky), aby se vyvinuly v neurony. Výzkum předpokládá, že růstové faktory (chemikálie) produkované astrocyty mohou být rozhodující pro regenerování mozkové tkáně, která byla poškozena zraněním nebo nemocí. Mohlo by to také vést k lepšímu porozumění tomu, jak stimulovat nový opětný nervový vývin ve všech oblastech centrálního nervového systému.

Na kmenové buňky se také zaměřují dvě další americké studie, které předpokládají, že mohou být slibnou linií bádání pro terapeutické účely. Nejvšestrannějším a nejužitečnějším zdrojem kmenových buněk je embryo, protože embryonální kmenové buňky dávají možnost vzniknout všem ostatním buněčným typům v těle. Výzkumníci ale také nalezli dospělou kmenovou buňku, kterou lze změnit v každý jiný buněčný typ. Časopis The Lancet (22. června 2002, vol. 359, str. 2171) informoval o obou studiích, které pravděpodobně podpoří debatu o tom, zda by měly být používány dospělé či embryonální kmenové buňky.

Technika používání genové terapie k opravě či úpravě kmenových buněk by mohla být použita k léčení mnoha dalších nemocí. Tyto nové objevy předpokládají jak to, že typy kmenových buněk by mohly vést ke vzniku slibných terapií, tak to, že musejí být dále zkoumány.

Z časopisu ROSKA č. 2/2003, http://www.roska-czmss.cz