Kyprej vrbice (Lythrum salicaria)

Slovensky: Vrbica vŕbolistá
Čeleď: Lythraceae - kyprejovité

Je to nádherná rostlina. Září na dálku a láká motýli,hmyz i zraky lidí.

Kořene se užívá při průjmech (včetně krvavých), při zánětu žaludku a střev nebo při ženském krvácení, má rovněž močopudné účinky. Natě se užívá při epilepsii a při šumění v uších, ve všech těchto případech vnitřně ve formě odvaru (2 až 3 šálky denně). Kašovité obklady z čerstvé natě se užívají na nehojící se rány, tinktura (30 až 35 kapek 2x až 3x denně) mívá pozitivní vliv při některých typech bolestí hlavy (z nachlazení, „z revmatismu“, z průvanu, někdy i při migrénách).Kořen i nať mají chuť sliznatou a dávají se proti úplavici, krvotoku a průjemu.
O tom, že kypreje bylo v léčitelství užíváno už v pradávných dobách, svědčí i latinské rodové jméno, které je odvozeno z řeckého lythron, což znamená krev vytékající z rány (byliny se v minulosti užívalo zejména na zastavení krvácení).

Sbírá se kořen (Radix lythri) a to na jaře nebo na podzim nebo kvetoucí nať (Herba lythri).
V kořeni jsou obsaženy třísloviny, v semenech je glykosid lythranin a blíže neurčené alkaloidy, v nati je přítomen glykosid salicarin, silice, pryskyřice a třísloviny, v květech jsou flavonoidy, tanin, hydrát železa, pektiny, sliz, tuky a organické soli.

Mladé výhonky kypreje se v minulosti (zejména ve Francii) přidávaly do různých salátových směsí.

Vytrvalá, 30 až 200 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, tupě až křídlatě 4hranná, dole lysá, výše srstnatá. Dolní lodyžní listy vstřícné nebo v přeslenech, vejčité nebo kopisťovité, přisedlé, střední lodyžní listy vstřícné nebo střídavé, podlouhle až čárkovitě kopinaté, přisedlé až poloobjímavé, horní listy střídavé, čárkovitě kopinaté, všechny listy celokrajné nebo jemně pilovité. Květy po 2 až 6 ve skupinách, dohromady skládají 10 až 20 cm dlouhé klasy, 6četné, červenofialové, vzácně červené nebo bílé. Kvete v VI až IX.

Vlhké, alespoň krátkodobě zaplavované louky, břehy, rákosiny, vlhké příkopy, strouhy, mokřady, rašeliniště, bažinné lesy, preferuje půdy střídavě vlhké až bahnité, kyselé, dusíkaté a stanoviště slunná, méně polostinná.

V ČR v nížinách a pahorkatinách dosti hojně až roztroušeně, ve vyšších polohách roztroušeně až vzácně.

Roste u potoků, v křoví, příkopech a pod. Kvete od července do podzimku.

Je to venkovní mrazuodolná rostlina, vyžaduje vlhčí půdu.




Při zpracování tohoto článku byly použity informace a foto z Kotvičníkové farmy Sedlecko manželů Janoutových. www.kotvicnikovafarma.cz