Hořec lékařský (Gentiana officinalis)

čeleď: hořcovité Gentianaceae
Hořec lékařský (Gentiana officinalis)
je 15 až 50 cm vysoká vytrvalá bylina. Má rýhovanou hustě olistěnou lodyhu s tuhými kopinatými listy, které při pohledu shora utvářejí kříž – odtud název "křížový" či "křížatý". Modré čtyřčetné oboupohlavné květy zvonkovitého tvaru vyrůstají po několika v úžlabích listů a na vrcholku lodyhy. Kvete od července do října.(v červenci až srpnu). Plodem je tobolka.

Tento hořec se užívá jako náhražka za hořec žlutý, který se nesnadno pěstuje. Tento hořec pochází z Tibetu a jeho pěstování je snažší.

Používaná část: Oddenek, kořen (Gentianae radix)

Významné obsahové látky: Hořčiny – sekoiridoidy, alkaloidy, xanthony.

Hlavní použití je uváděno, že hořec má účinky podporující trávení, zvyšující vylučování slin a žluči. Tradičně je droga používána při nechutenství, ztrátě chuti z důvodu ochabnutí zažívacího traktu.

Droga není vhodná k použití v době těhotenství a kojení. Uvádí se, že droga není také vhodná pro osoby s vysokým krevním tlakem.
Interakce :Nejsou uváděny.

Obvyklá dávka :Sušená droga 0.6-2 g jako nálev nebo odvar třikrát denně.

Hořec a jeho obsahové látky jsou používány v malých bezpečných množstvích v potravinářství – likérnictví.

Ordinuje se 1/2 kávové lžičky drogy na šálek studeného macerátu, který se užívá 2-3x denně po lžících, půl hodiny před jídlem. Jednotlivá maximální dávka činí 2 g. Běžně se užívá 1/2 kávové lžičky (ČsL 4 - 1 g) záparu. Pije se 2-3x denně po lžících vždy půl hodiny před jídlem. Jednotlivá maximální dávka činí 2 g. Decoctum Radicis gentianae (5 g drogy se vaří 5 minut ve 200 ml vody) se užívá půl hodiny před jídlem 1 lžíce. Jednotlivá maximální dávka činí 2 g. Radix gentianae v práškované formě se podává v jednotlivé dávce 0,5-1 g, a to 2-3x denně půl hodiny před hlavními jídly. Při použití při jídle nebo bezprostředně po něm zhoršuje zažívání. Tinctura gentianae má obyčejně jednotlivou dávku 30 kapek, které se užívají v trošce vody 2-5x denně před jídlem.
Vnitřní působení

Hořčiny všech druhů hořců patří k tzv. čistým hořčinám - amara pura. Již v ústech povzbuzují tvorbu slin a reflexně zvyšují tvorbu trávicích enzymů i žaludeční kyseliny. Současně zlepšují motilitu trávicího traktu. Po požití hořce bylo zjištěno zrychlení a zmohutnění střevní peristaltiky, tedy účinek velmi podobný účinku kondurangové kůry. Hořčiny působí i přímo na sliznici trávicího traktu, při čemž zvyšují sekreci v žaludku a ve střevech. Vysoká dávka hořčin zapříčiňuje podráždění a překrvení těchto sliznic. Glykosidy lokálně dráždí zažívací systém, aniž nějak působí na hladké svalstvo a CNS. Menší dávky zvyšují sekreci žláz CNS, velké dráždí sliznici. Glykosidy zlepšují chuť k jídlu. Droga je proto amarum-stomachikum. V terapeutických dávkách se doporučuje při anorexii spojené s nedostatečnou tvorbou slin i žaludeční šťávy a s dyspepsií, dále při chronických gastritídách s hypoaciditou (nedostatkem žaludeční kyseliny), při průjmech a na zvýšení sekrece žaludeční šťávy. Mimo to na zlepšení činnosti jater (hepatoprotektívum), žlučníku a žlučových cest. Glykosidy při použití extraktu zlepšují srdeční činnost. Dávkovat se musí opatrně, protože při silnější koncentraci předchází vlastnímu povzbuzení krátce trvající ochabnutí. Výhodné je, že se hořčiny v srdečním svalu nekumulují a snadno se vymývají. Hořčiny také zvyšují dráždivost zakončení sympatických nervových vláken a způsobují zlepšení krevního obrazu. Hořec se doporučuje při mdlobách a kolapsu pro povzbuzení krevního oběhu, na který působí reflektoricky přes jiné orgány.

Stanoviště slunné, půda lehčí mírně kyselá, zálivka přiměřená. Rostlina vhodná do trvalkového záhonu nebo skalky.