Krajina s věčnem
Pozoruhodná výstava Karla Malicha

Velkorysé prostory Jízdárny Pražského hradu hostí od 1. února do 8. května 2013 ojedinělou retrospektivní výstavu. Tvoří ji na tři sta unikátních děl Karla Malicha, významného českého sochaře a malíře, narozeného 18. října 1924 v Holicích, odkud stejně jako z okrajových částí Prahy čerpal tvůrčí inspiraci.

Jeho díla, ať už jde o obrazy či plastiky z různých materiálů, mezi nimiž je zastoupen kov a v posledních letech zejména drát - jeho původní médium, jsou prodchnuta tvůrčí duchovní silou. Výsledným dojmem je tvorba plná světla a proudící energie, jíž se divák, stejně jako autor, nechává v úžasu uchvátit.

„A tak se kruh pomalu uzavírá. Cítím, že jsem jednoznačně určen, to všechno kolem je úplné zoufalství. Čím dál se mi zdá, jako bych patřil k něčemu, co již není pravda. Ten zvláštní optimismus – víra v umění, a tím i v etiku jako by se pomalu vytrácela: Všichni chtějí jen žít. Víc nic. Přestávám si s mnoha lidmi rozumět. Smysl se vytrácí. Jde jen o holou existenci. Všichni jako by jen hledali záchranu v banalitě. A jsou šťastni. Nemají ani čas si uvědomit, co se s nimi děje. Je to fofr. Všichni tu zem jenom pohnojíme. Snad takové doby již byly, ale bráním se tomu, že by to snad byl zákon. Padá na mě hrůza. Zdá se mi, že zase přicházím k sobě. Přece jenom ta příroda je podivuhodná.“ Text datovaný 2. 4. 1971 je umístěn před dílem Lidsko-kosmická soulož, vrcholnou závěsnou plastikou, nacházející se za monumentálním Místem pro natékání ducha I, vytvořeném v roce 2012. Uvádí nás do prostoru, z něhož Karel Malich čerpá a zároveň jím je.

Na otázku Petra Volfa (Reflex č. 6/2013) – Co vás v životě hnalo a pořád žene dopředu, odpovídá dnes 82letý umělec: „Něco si mě samo vzalo pod křídlo a vymýšlelo to ve mně. Já jsem to takhle bral.“

Pozitivní sílu, která v Karlu Malichovi - vizionáři a géniovi, tvoří, můžeme intenzivně prociťovat i díky pojetí architektury výstavy, jíž se ujal Malichův žák Federico Díaz, která celkové vyznění ještě umocňuje a dává mu další rozměr.