Domovina Antonína Kratochvíla

Už jen pár dní – do 9. září 2012 - bude otevřena v Leica Gallery Prague výstava velkoformátových černobílých fotografií Domovina světově uznávaného českého fotografa Antonína Kratochvíla, držitele mnoha prestižních ocenění za tvorbu a umělecký přínos.

Thode Scott, kurátor výstavy nemyslí význam výrazu „Domovina“ doslovně, ale jako Kratochvílovo „hledání domova a smyslu života vytrženého z kořenů. Jako pokus pochopit, jaké to je, když v důsledku války, ekologické katastrofy, náboženství či politiky ztratíte domov. Jako exulantovu pouť životem se šťastným koncem, představovaným fotografiemi Antonínovy rodiny a jeho návratu do Čech.“

V prostorách Leica Gallery Prague jsou vystaveny fotografie Antonína Kratochvíla z různých období a různých míst – z Rumunska, Iráku, USA, Rwandy, Zimbabwe, Polska, Kuby, Ruska, Afghánistánu i z České republiky. Jsou z válečných reportáží, zachycují utečence v Bosně a v Afghánistánu, připomínají oběti AIDS, nebo mizející, zničenou krajinu, jiné pocházejí ze souboru, jak se baví ruská mládež (Moscow Night), vystaveny jsou i některé snímky známých portrétů a další.

Návštěvník může shlédnout i sérii krátkých filmů prezentujících autorovy fotografie, zaměřené k určitému tématu. Mnohé z nich se vpálí do diváka jasným a nesmlouvavým otiskem. Síla fotografií Antonína Kratochvíla je umocněna nezaměnitelným rukopisem - způsobem vidění, jdoucím přes srdce.

V Leica Gallery Prague lze také posedět v příjemném prostředí galerijní kavárny, osvěžit se její nabídkou i bohatým výběrem zdejšího knihkupectví, zaměřeného na fotografické publikace. Mezi nimi samozřejmě nechybí ani katalog současné výstavy a další knihy fotografií Antonína Kratochvíla.

„Bylo to hledání. Obzvláště v prvních dnech exilu, kdy jediné, co jsem měl, byly vzpomínky. Vracet jsem se mohl teprve poté, co jsem dostal americké občanství. Domovina. Fotografování pro mě bylo léčebnou kúrou. Psychoterapií. Bylo cestou zpět, pokusem postihnout a pochopit sebe sama, svou zemi a místo, odkud přicházím… Svoje pocity jsem mohl ukládat do fotografií. V tom jsem měl štěstí. Vzpomínám si, jak se mě jeden přítel zeptal, kam jedu. „Jedu domů,“ odpověděl jsem. Byl překvapen, protože si myslel, že můj domov je v Americe. To nebylo nic pro mě. Nesnažil jsem se začlenit. Vždycky jsem si byl jistý, že se chci vrátit domů. V letadle nebo v truhle, ale hlavně se vrátit. Řekl jsem ženě, aby mě pohřbila v lese, kam jsem jako kluk chodil na trampské výpravy. Někdy jsem tu velmi šťastný, někdy velmi nešťastný. Ale vrátil jsem se a vím už, proč jsem odešel. Chápu, proč jsem musel pryč. Vrátit se domů bylo tak krásné.“

Antonín Kratochvíl
http://www.lgp.cz/