Gestalt terapie a pohybové programy

Cílem příspěvku je seznámení s možností kombinace psychoterapeutického programu a programu pohybového (kinezioterapeutického).

Nejprve je třeba vymezit obsah obou pojmů, respektive jejich relevantních částí, které budou v tomto příspěvku používány. Kinezioterapie je terapeutický přístup, který využívá cíleného působení na fyzickou i psychickou stránku klienta skrze pohybová cvičení širokého typu (gymnastická cvičení, tanec, relaxace apod.). Gestalt terapie je psychoterapeutický přístup kladoucí důraz na přítomný okamžik, emocionální prožívání a "řeč těla".

A právě v tomto bodě se obě terapie potkávají. Tělo je jejich společným jmenovatelem (zde erudovaný čtenář promine určité zjednodušení, které ovšem nijak nezkresluje podstatu věci). Z tohoto faktu vyplývá i možnost propojení obou přístupů.

V kinezioterapii je základem práce s tělem, tělesná cvičení. Během tohoto cvičení má klient možnost si osahat mnoho oblastí psychiky skrze kontakt s druhými i vlastním cvičením. Vyplave mnoho pocitů (strach, stud, radost a jiné), ale objeví se také schémata fungování ve skupině, v konkurenci i podpoře jiných. S tímto ovšem kinezioterapie systematicky nepracuje.

Zde nastupuje možnost psychoterapeutického ovlivnění. Je samozřejmé, že volba vhodného terapeutického směru je velice důležitá, vzhledem k časovému omezení. Není totiž možné s každým klientem provést individuální terapii, ale bohužel ani není možné po kinezioterapeutické hodině pokračovat v hodině skupinové terapie - a to nejen kvůli časové tísni, ale především kvůli unavitelnosti klientů.

Jak tedy v reálné hodině, trvající 45 - 60 min., ve které máme max. 10 klientů provést nějakou zpětnou vazbu s využitím psychoterapeutického postupu? Gestalt terapie umožňuje toto propojení, ba dokonce prolínání.

Již při tvorbě programu počítáme s některými principy gestalt terapie. Je nutné naučit klienty prožívat více vlastní tělo a emoce. K tomu nám pomohou relaxačně koncentrační techniky, které aplikujeme v prvních hodinách programu. Je nám všem jasné, že se jedná pouze o hrubé seznámení, ale dle zkušeností u většiny klientů již tento úvod dopomůže k většímu vnímání vlastních prožitků - a tato schopnost je dále rozvíjena během celého programu.

Dále při vytváření programu zařazujeme cvičení využívající terapeutických technik jako zveličení, vyjádření emocí pomocí neverbálního (pohybového) projevu apod. Tyto prvky vedoucí programu může zařadit kdykoliv uzná za vhodné i během hodiny (toto je již aplikace do praxe, při provádění programu za účelem vědeckým by byla narušena "vědeckost" programu). Po každém cvičení proběhne v celé skupině zhodnocení cvičení na základě vlastních pocitů. Zde je opět prostor pro terapeutickou intervenci v rámci mírné edukace klientů. Klienti mají možnost projevit své vlastní zážitky, ale také komentovat sdělení ostatních, což opět vyvolává pocit větší sounáležitosti ve skupině, nutnost komunikace a koncentrace na dění ve skupině. S těmito charakteristikami má mnoho klientů problémy a tímto způsobem si může vyzkoušet svou kompetenci a pomoci si k jejímu zlepšení. Intervence vedoucího skupiny by měly opět směřovat k prohloubení uvědomění si vlastního těla a emocí - tyto poté odlišit od představ a fantazií.

Takto koncipovaný program již probíhá v psychiatrické léčebně Bohnice, kde již byly zaznamenány určité pozitivní výsledky a potvrdila se hypotéza o vhodnosti kombinace těchto dvou terapeutických přístupů. I nadále budou probíhat další programy na různých pavilónech léčebny. Předpokládá se rovněž realizace tohoto programu v léčebně Kosmonosy u Mladé Boleslavi.

V závěru by bylo vhodné zmínit metody používané k zaznamenávání výsledků programu: je využíván standardizovaný dotazník POMS (Profile of Mood States) pro zkoumání aktuálního psychického stavu a Rozšířená Bortnerova škála pro posouzení dlouhodobého psychického stavu (na některých pavilónech se musíme spokojit pouze s aktuálním psychickým stavem, protože dlouhodobé programy zde nemohou proběhnout - klienti zde migrují velice rychle).

Tyto dotazníky volíme nejen pro existující normy pro námi zkoumanou populaci, ale navazujeme tímto na měření svých předchůdců (Hátlová, Stackeová, Špůrková aj.). Tak budou naše výsledky alespoň v některých případech porovnatelné, popř. alespoň z části analyzovatelné. V dotaznících jsou zkoumány tyto základní stavy psychiky pacientů: napětí, úzkost, deprese, sklíčenost, hněv, zlost, nepřátelství, energičnost, aktivita, únava, netečnost, nepořádek, zmatek.

Dotazník POMS bude administrován jednou týdně, vždy před a po programu. Rozšířená Bortnerova škála bude administrována před začátkem programu a po jeho ukončení. Možnost aplikace testu po určitém časovém úseku (pro zjištění déletrvajícího účinku) bude zařazena na pavilónech s dlouhodobě hospitalizovanými. Programy budou probíhat třikrát týdně vyškolenými cvičiteli. Délka programu je čtyři týdny.

Součástí výzkumných metod je rovněž řízený rozhovor jako součást poslední, evaluační hodiny a nestrukturované pozorování během celého programu. Tato kombinace kvantitativních a kvalitativních metod by měla zajistit dostatečnou diagnostiku pro další rozvíjení a precizaci programů.