Vaše situace není zrovna jednoduchá, je však řešitelná.
Nejvíce záleží na skutečnosti, jak máte psa vychovaného: je – li klidný a zvyklý poslouchat, nemělo by to být zase až tak hrozné. Horší by bylo, kdyby byl zlý a agresivní – to by pak bylo opravdu na pováženou.
Píšete, že máte domek se zahradou – tato skutečnost představuje docela velké plus. Bylo by dobré mít na zahrádce kotec a do něho preventivně psa zavírat, až se maličké narodí a Vy s ním budete venku.
Prvotní je návrat s miminkem z porodnice. Odborníci radí asi toto: až přijdete domů, nezapomeňte se s psem náležitě přivítat (jistě se mu po Vás už stýskalo), potom mu mrňouska ukažte a nechte mu očichat jeho věci, případně i jeho samotného – ale nedovolte mu ho olízat (dávejte přitom pozor na prudké pohyby miminka a následné reakce psa). Tak by se mělo vaše zvíře s novým malým členem rodiny dostatečně seznámit.
V budoucnu nikdy nenechejte děťátko bez dozoru a psí chování pečlivě pozorujte - tak předejdete mnoha malérům. Zvířata obecně bývají velice citlivá na dětský křik i pláč a někdy se v nich probudí lovecké pudy - to by byl asi ten horší případ, kdy by bylo lepší dát psa z domu, aby dítěti (byť nechtěně) neublížil.
Je třeba také sledovat, zda se u maličkého neprojeví alergické reakce na psí chlupy – i v tomto případě je nutné dát zvíře pryč.
Jinak však bývá většinou vztah dítěte a psa bezkonfliktní, a jestliže je dítě zvyklé na zvíře už odmalička, může to pro něj být i prospěšné – pěstuje si lásku ke čtyřnohým tvorům a odbourává své vlastní strachy (takže se psů v dospělosti už nebojí), učí se úctě ke všemu živému a v neposlední řadě také platí, že klidný a hodný pes dokáže uklidnit často i dítě.
Takže soužití malého dítěte a psa nebývá tak velký problém, jak se na první pohled může zdát.
Přeji do budoucna mnoho radostí z děťátka i z jeho psího kamaráda.