Možná by nebyla od věci také porada s právníkem – zvláště v případě, že se nemůžete domluvit. Ten by vám měl pomoci udělat v celé věci víc jasno.
Každý dospělý člověk má nárok uspořádat si svůj život (tedy i bydlení) podle svých představ, což by Vaše sestra měla respektovat (jste přece už dávno plnoletá a svéprávná). Dát se svou vlastní cestou a nespoléhat se přitom na nikoho dalšího je sice poněkud riziko, ale bohatě vyvážené pocity svobody, samostatnosti a nezávislosti. Máte tak možnost ukázat, co ve Vás je a jak se umíte poprat se životem.
Sestra má patrně trochu strach, jak své budoucí žití bez ní zvládnete (když jste až doposavad byly spolu), takže je na Vás, abyste jí pomohla tyto obavy rozptýlit.
Dejte jí najevo, že ať se stane cokoli, je to stále Vaše sestra a budete držet spolu (a vzájemně si pomáhat), jako to bylo do této doby – jen budete mít oddělené bydlení. Myslete na to, že nikoho jiného už nemáte a podle toho se k ní chovejte, dávejte pozor, abyste jí na své cestě za samostatností zbytečně nezraňovala. Dbejte prostě na to, abyste i nadále měly spolu hezký sourozenecký vztah, protože nikdy nevíte, co se může stát – třeba budete jednou přinucena okolnostmi se do bytu po rodičích vrátit.
Vše si ještě jednou důkladně promyslete, zvažte, zda na samostatný život máte sílu, dostatek chuti a hlavně prostředků. Také byste měla přihlédnout i k tomu, jak na tom – nejen finančně – bude sestra po Vašem odchodu. A v klidu si o celé věci znovu promluvte.
Jistě se nakonec (byť to bude chvíli trvat) dorozumíte tak, abyste byly obě spokojené.
Přeji vám hodně trpělivosti.